Projekty         Pozorování      Úvodní stránka     Astrofotografie      Odkazy

 
Astrodvorek - JKŽ
&;

 

Přístroje

- stručně o mém vybavení

 

Dalekohledy 
2002: Dobson 300/1700
2012 :
  APO refraktor APM 107/700, viz níže.
2015:   fotografický Newton 200/800, více zde

2002 :  Dobson

Mým hlavním astronomickým přístrojem se stal skládací Dobson 300/1700 (dalekohled Newtonova typu na jednoduché Dobsonově montáži), viz obrázek na úvodní stránce. Vyrobil ho Libor Němec, a protože v té době ne rozdíl ode dneška ještě nebrousil zrcadla sám, hlavní 30 cm zrcadlo je od J. Drbohlava (normální sklo (!),  zdola žebrované pro rychlejší vyrovnání teploty, funguje bezvadně), hledáček je malý 10 cm Newton.

Rozkládací tubus se zrcadlem váží 14 kg, takže ho celkem snadno dokážu odnést na dvůr nebo odvézt na kopec za vesnici a doma příliš nepřekáží. Častěji jsem na dvoře a vlastně ho tak většinou ani neskládám.
Optika vypadá dobře, rozlišení je téměř vždy omezeno "seeingem", t.j. chvěním atmosféry, za dobrých podmínek šlo pozorovat ca. 1" vzdálené dvojhvězdy, lepší to bylo jen párkrát.
Pro kolimaci jsem si udělal přípravek typu Cheshire, se kterým se dalekohled v klidu nastaví už doma. Funguje velmi dobře a nikdy se mi nepovedlo nastavení ještě zlepšit při kolimaci na hvězdu. Pro to by byl asi potřeba lepší seeing, než zatím byl a teď na podzim jsem rád, když vůbec jde něco pozorovat.. Napoprvé se kolimace zlepšila výrazně, od té doby se nezhoršuje a vypadá, že přežívá i složení, rozložení a přenášení tubusu. 

Pro posouzení toho, co 30ti centimetrový refraktor umožňuje, je zajímavé jeho porovnání s hledáčkem, který má podobný výkon jako populární malé refraktory s průměrem 10 cm. Co se týká rozlišení, rozdíl až tak velký není (seeing totiž málokdy umožní reálné dosažení limitu dalekohledu a při větším průměru dalekohledu vadí víc) a třeba Saturnovy prstence jsou hledáčkem vidět slušně i s náznakem Cassiniho dělení (s Dobsonem jsem zahlédl i Enckeho dělení u vnějšího kraje). Ale už třeba pro slabší dvojhvězdy je Dobson v jasné výhodě. Nebetyčný rozdíl je pak při pozorování slabých (zejména deep-sky) objektů, hlavně galaxií. V hledáčku jich lze zahlédnout jen pár set (většinu Messierových a některé další), v Dobsonu tisíce. 

Po několika měsících (a ještě dnes) můžu klidně říci, že nákupu Dobsona rozhodně nelituji. Přesto nemyslete, že jsou s ním galaxie nebo mlhoviny vidět jako na fotkách z Hubblova teleskopu. Nejlepší pro představu, co je dalekohledem skutečně vidět nejsou fotky, ale obrázky, kreslené podle pohledu do okuláru. Takových najdete mnoho i na internetu, hezké stránky má např.  Belmont Society, kde jsou skeče galaxií, ale i dvojhvězd nebo hvězdokup. U nás je neuvěřitelně pilný pozorovatel S. Kupčo a také v jeho deníku řadu kreseb nejrůznějších objektů pozorovaných různými teleskopy naleznete. Sám jsem kreslení také zkusil, doufám ale, že to půjde lépe s hotovou ekvatoriální plošinou, abych na to měl opravdu volné ruce.

2012 :  APO refraktor

Po deseti letech velmi uspokojivého pozorování hvězd, mlhovin i galaxií Dobsonem jsem se rozhodl pořídit si na stará kolena a hlavně na fotografování oblohy další dalekohled.
I když dnes je i mezi českými amatéry tendence používat stále větší přístroje, od oblíbených 20cm Newtonů až k  30cm a větším dělům, rozhodl jsem se zůstat u menšího průměru a postupně si vyfotit své oblíbené objekty tak dobře, jak to prostě půjde.
Nakonec majitel libovolného přístroje časem zjistí, že na webu existují ještě lepší fotografie libovolného objektu, než mu jeho vybavení umožňuje. A buď tedy musí spojitě upgradovat nebo se prostě těšit ze svých snímků i z fotografií z
Hubblova teleskopu (porovnání jsem později přidal na tuto stránku).
Popravdě řečeno jsem také nechtěl nic příliš velkého nebo těžkého a rozhodl jsem se nakonec proto pro

      APO refraktor
  s průměrem kolem 10 cm na rovníkové montáží.

Úplně racionální rozhodnutí to jistě nebylo, ale předpona APO mě přitahovala už dávno. Samozřejmě by mi stačilo třeba kvalitní EDčko od Skywatcheru, z druhé strany nejvíc by se mi zase líbilo (a jistě nejen mně) něco jako  Takahashi FSQ-106 ED (špičkový fotografický super quadruplet, vlastní jej i několik českých astrofotoamatérů) a třeba klasika jako Televue NP101 nebo 102 by také nebyla k zahození. Nakonec jsem se ovšem vzpamatoval a vybíral v řekněme střední cenové třídě i když ani o takových dalekohledech nelze říci, že by byly právě levné.

Napřed mě zaujaly dnes u nás docela populární  (a stejně jako Skywatchery dostupné přes Supru) refraktory tchajwanské firmy William Optics (FLT98 nebo FLT110), po studiu různých porovnání a testů na internetu jsem ale nakonec zvolil tento:

 

Super ED Apo Astrograph 107/700mm , refraktor německé firmy APM,
s výtahem 2.5", pro fotografování ještě doplněný o 2.5" rovnač pole od TS.

Jeho objektiv je (kolimovatelný) triplet se vzduchovou mezerou a sklem FPL53, navržený APM a vyráběný nejmenovanou čínskou firmou. Pro jeho konstrukci byl předlohou osvědčený APM/TMB 105/650, vyvinutý (ještě v dobách těsné spolupráce s APM) již bohužel zesnulým Thomasem Backem z TMB.
Podle šéfa APM  Markuse Ludese za svým víc než dvakrát dražším vzorem nový teleskop opticky nijak nezaostává a porovnatelný je i s přístroji jako je právě Takahashi FSQ-106.
Na německých astronomických fórech takové tvrzení ovšem rozpoutalo dost divoké diskuze (slovo Čína přitom padalo velmi často) a já jsem tak po jeho objednání zase dost znejistěl. Když ale nakonec dorazil a poprvé se předvedl v noci na dvorku, mohl jsem si ovšem oddechnout - optika je skutečně bezvadná, už první test na hvězdě při zvětšení 280x ukázal pěkně symetrické difrakční obrazce, před i za ohniskem a navíc skutečně bez jakýchkoliv barev. Bezvadný obraz byl i na planetách (t.č.  Jupiteru) nebo Měsíci.

Zajímavé bylo podívat se teleskopem ve dne na něco přes sto metrů vzdálený strom. U převážné většiny fotografických teleobjektivů bývá (při pohledu přes okulár s adapterem) zaostřená rovina celkem v pořádku, ale větve nebo listy před ní nebo za ní mají nepříjemné fialové/zelené kontury, zřetelný projev (podélné) chromatické aberace. U mnoha objektivů je u krajů patrná i příčná CA.
U APO refraktoru to tak ale skutečně není (!!), objekty před i za rovinou zaostření jsou jenom pěkně rozostřené a žádné barvy to neruší..
Mimochodem i výsledky velmi známého německého profi testovače astronomických dalekohledů W. Rohra (viz astro-foren.de) nakonec potvrdily velice slušnou kvalitu tohoto teleskopu. Rohr asi zatím netestoval přímo FSQ-106, ale APM u něj vychází víceméně porovnatelně s jiným osvědčeným refraktorem stejné firmy, tripletem Takahashi Super Apo TSA-102 (který má navíc f/8).

Dalekohled váží (s upínacími kruhy a lištou) něco pod šest kilogramů a je vybaven kvalitním hřebenovým 2.5" výtahem, produktem známé firmy Starlight Instruments, která jich pro APM jednorázově vyrobila jen třicet kousků.
Mohu potvrdit, že tento dvourychlostní (převod 1 :10) výtah se zdvihem 3.5" (89 mm) skutečně umožňuje  rychlé, přesné a jemné zaostřování a je jasně lepší, než všechno, co jsem měl zatím v ruce. Ani později při fotografování jsem s ním nezaznamenal jediný problém..
Dnešní na pohled prakticky totožný 2.5" výtah se značkou APM už ale nejspíš pochází opět z Číny; lze ovšem předpokládat, že i ten ale bude funkčně v pořádku. Díky tomu je pak výsledná cena celého přístroje o něco příznivější..

Několik lidí se mě zde ptalo, zda bych jim tento dalekohled (zpravidla v porovnání s několika dalšími konkrétními přístroji) doporučil. Protože s jinými APO teleskopy zkušenosti nemám, těžko mohu s výběrem radit ; mohu jen potvrdit, že APM 107/700 je rozhodně velice slušný a skutečně APO refraktor za relativně dostupnou cenu. S příslušným rovnačem pole je to (jak v názvu stojí) i výborný astrograf neboli přístroj k fotografování oblohy.

S montáží jsem se už musel držet víc zpátky (doma muselo něco zbýt na novou střechu) a v Supře jsem si tedy objednal motorizovanou rovníkovou montáž Skywatcher HEQ-5 SynScan, která by ovšem měla můj refraktor ještě v pohodě unést a s autoguiderem (objednal jsem autonomní LVI SmartGuider) ho i slušně upointovat. Samotný ovladač mi sice nepřipadá tak povedený jako Autostar od Meade, který jsem si mohl vyzkoušet u kolegy ve vedlejší vesnici (zpočátku mi také dost chyběla kompletnější dokumentace objektů v databázi), nicméně navádění a sledování fungují uspokojivě. Co se týká vizuálního pozorování tedy žádný problém, větší práce bude ovšem asi s focením.

Následující snímek známé hvězdokupy Plejády (M45) je jedna z prvních fotek s APM na HEQ-5 (ca. 25s bez pointování s neupraveným Canon 50D), spíše ovšem jen demonstruje velikost pole při focení na APS formát, ~ 1.2 x 1.8°.  Ukázalo se totiž, že mezitím už došlý LVI SmartGuider pořádně nefunguje a musel jsem počkat, až dorazí nový (už výrobcem osobně osobně prověřený) exemplář.

Nakonec to ovšem trvalo ještě docela dlouho, než jsem se k pořádnému fotografování skutečně dostal. Fotky noční oblohy pořízené tímto refraktorem (a lamentování nad tím, jak mi to občas nejde) dávám zatím do jakéhosi astrofoto-blogu, konkrétně sem.

 

Pro porovnání sem mohu přidat ještě jednu fotku Plejád, z pozdější doby, kdy už všechno fungovalo..

 

M45 - Plejády

 

Okuláry" k Dobsonu jsem napřed měl jen dva, první s ohniskovou délkou asi 32-35 mm s průměrem pole 27 mm, neznámého původu a typu, i do hledáčku (> pole 3.5 stupně) a 15 mm okulár typu Erfle od firmy ATC. Další jsem si půjčoval (m.j. Barlowovu čočku). 
Po pár letech přibyly dva Eudia okuláry od Baadera (5 a 30mm), z bazaru 11mm TV Plossl a také zmíněný Barlow (Celestron Ultima).
 

Projekty        Pozorování      Úvodní stránka      Astrofotografie      Odkazy