Projekty        Přístroje        Úvodní stránka        Astrofotografie        Odkazy

 
Astrodvorek - JKŽ
 

 

Pozorování

 

co je z našeho dvora na nebi vidět 

 

Protože mi už připadalo trochu nepřehledné jen sem přidávat, co jsem kterou noc viděl, rozhodl jsem tuto stránku trochu změnit: rozdělit ji víc tématicky a doplnit nejzajímavějšími informacemi a odkazy. Zřejmě ještě chvíli potrvá, než to tu bude vypadat jak by mělo, pak si ale budete moci vybrat, co vás zajímá. Už aktivní odkazy jsou ty žluté.

Pozn.: Při přípravě pozorování  je nejlepší vyjít z různých seznamů pěkných objektů (s uvážením velikosti dalekohledu), které se najdou na internetu (Messier, nejlepší NGC,..) Odkazy najdete např. zde.

------------

Poslední pozorování,- 31.3. 2005

Poprvé- dojmy z prvních pozování: planety, hvězdokupy, galaxie..

Nejvzdálenější objekty - kam až lze dohlédnou s třiceticentimetrovým dalekohledem

Jasné galaxie - "nejlepší" galaxie pro amatérské pozorovatele, rozdělené podle sezóny na jarní a podzimní, už příští týden první část: Galaxie viděné z boku (edge on)

Skupiny galaxií - víc galaxií současně v poli okuláru, zatím záznamy několika pozorování

Dvojhvězdy - vděčný objekt pozorování i za ne úplně nejtmavších nocí, často hezký barevný kontrast, tabulka 100 nejlepších

Hvězdokupy - kulové i otevřené

Mlhoviny - objekty, které lze pozorovat jen když je tma a ještě většinou jen s filtrem.

Sluneční soustava - měsíc, planety, komety..

 

Původní deník pozorování je ještě spíše pro zajímavost zde:  

Nedávné noci s Dobsonem
První noci s Dobsonem
.

Už po půl roce nocí s Dobsonem jsem o pozorování něco zjistil: 

Počasí: Čím víc se těšíte na noční seanci pod hvězdami, tím horší bude počasí; zlepší se tehdy, když máte jinou nutnou akci. Na podzim a v zimě, kdy jsou podmínky nejlepší (nejdelší noci, suchý a průhledný vzduch), je jasných nocí velmi málo a když už jsou, tak pěkně mrzne nebo alespoň svítí Měsíc. Když už to jde, bylo by prima pozorovat až do rána, ale nemůžete každý den spát jen v práci. 

Dalekohled:
Průměr zrcadla je důležitý: počet objektů, které můžu pozorovat v hledáčku a v Dobsonu (t.j. 10cm vs. 30cm Newton) je řádově rozdílný i při světelném znečištění, jaké u nás obvykle je. Za vesnicí je tma lepší, ale stejně se těším, až s Dobsonem někdy zajedu na skutečně tmavé místo někde na horách.
Nejlepší celkové zvětšení závisí na typu objektu. Např. pro galaxie užívám standartně 110x a jen pro ty nejjasnější větší. Co nejširší pole a tedy menší zvětšení naopak umožňuje současné prohlížení skupin galaxií (M81 a 82, trio ve Lvu apod.) Malé zvětšení je také potřeba pro pozorování větších otevřených hvězdokup a zejména mlhovin, přitom by se určitě uživil i mlhovinový filtr, protože pozadí v delším okuláru zde obvykle skutečně tmavé není. Planety nebo třeba kulové hvězdokupy jsou naopak nejpůsobivější při tak velkém zvětšení, jaké stav atmosféry (seeing) umožňuje a ještě je vidíte ostré. Zatím nejčastěji tak 220x, víc (max. 430x) jenom opravdu zřídka. 

Astronomie jako hobby ?
V internetových diskuzích si často objevují postesknutí, že to, co je v dalekohledu vidět, není příliš impozantní (zvláště galaxie), opravdu hezkých objektů je vlastně málo a co tedy s dalekohledem, zvlášť po určité době, vlastně pozorovat. 
Řekl bych, že pro amatérského pozorovatele je nejvíc vzrušující realita obrazu v okuláru. Do oka vám dopadají fotony, které třeba několik miliard let (z nejbližšího kvazaru) putovaly v klidu vesmírem a nakonec zasáhly zrcadlo vašeho dalekohledu. Nebo z blízkého okolí; i když znáte fotografie třeba Saturnu z Voyageru, v dalekohledu ho skutečně vidíte.. Potom také jinak vnímáte další dostupné informace nebo dokonalé fotografie třeba na internetu. Zajímavých objektů můžu ve svém dalekohledu  najít tisíce. Mnozí si také po čase pořídí dalekohled s větším průměrem a mají zase na čas co prohlížet, už o tom také začínám uvažovat.
Další dlouhodobější činností může být  pokus o fotografování nebeských objektů: mně bude jistě trvat dlouho, než se něco (možná) povede a výsledky stejně nebudou "profi", ale budou to moje obrázky právě těch objektů, které sám už můžu vidět. Možná jste si všimli, že i když "fotografické příslušenství" se nabízí ke každému levnému teleskopu, obrázky z nich fakticky nikde nenajdete. Naopak v poslední době na našem internetu přibývá dobrých astrofotografií od lidí, kteří si na to pořídili kvalitní montáž (EQ6).

Orientace na obloze
je důležitá, zejména pokud (jako já) nemáte "goto" teleskop. Některé objekty (blízko jasné hvězdy nebo charakteristické skupiny hvězd) se hledají snadno, pro jiné je skutečně nutná dobrá a podrobná mapa oblohy (nebo vytištěná detailní oblast z počítačového planetaria, ideální by byl notebook u dalekohledu) a "star hopping", t.j. poskakování po hvězdách. Závisí i na hledáčku; čím méně hvězd v něm vidíte, tím víc je práce s vyhledáváním; s častým 50ti milimetrových nebo menším bych se asi dost trápil.  Nutná je i červená baterka (nejlépe z IČ diod, relativně levnou čínskou dodává např. Supra, za 400.-), abyste na mapu viděli a židle/stolek: není od věci se občas posadit a neválet papíry nebo sešit v blátě.

Pozorování ze dvorka
1. Hlavní výhodou je to, že dalekohled můžu za minutu vyexpedovat ven nebo pak uklidit a vůbec tak něco pozorovat v případech, kdy bych kvůli lenosti nebo pochybnému počasí někam dál nejspíš nevyrážel. Je taky prima moci si občas zajít domů na kafe na zahřátí nebo i k počítači, pokud ho nemáte s sebou.
2.
Nevýhodou je u nás jednak ne příliš černá tma a dál obvykle mírně zamlžená téměř celá východní část oblohy, nad vesnicí.
3.
Co můžu pozorovat: v optimálním podmínkách (po půlnoci, objekt vysoko, jih-jihozápad) se m.h.v. někdy blíží šesti a pak jsou dobře pozorovatelné i galaxie s povrchovou jasností ~ 14m a jiné slabé objekty, jako mlhoviny. Opravdu hezké jsou při velkém zvětšení kulové hvězdokupy nebo některé dvojhvězdy. 

Co je a co není vidět
Se snižováním jasnosti pozorovaných objektů se dramaticky snižuje rozlišovací schopnost lidského oka. Velmi často nerozeznáte např. spirální strukturu určité galaxie, i když podle toho, jak je v okuláru veliká by to problém být neměl (a navíc z fotografií víte, že je typu Sc a spirály jsou u ní rozlišeny velice dobře). Až na pár výjimek jsou galaxie v okuláru vidět jako mlhavé různě protáhlé obláčky, často se zjasněním směrem do středu. Jen u velmi jasných objektů, jako jsou planety nebo jasné dvojhvězdy, rozlišíte takové detaily, jak je s vaším okem teoreticky možné: několik úhlových minut (rekord je údajně pod 1', jinak podle vašeho vidění, u mě tak 4') děleno celkovým zvětšením (já tudíž v nejlepším případě rozliším např. dvojhvězdu se složkami vzdálenými 2.4" (~ eps Lyra) při zvětšení 100x).

1.3.03 

 

Obsah:

Projekty       Přístroje       Úvodní stránka       Astrofotografie      Odkazy