|
Už
po půl roce nocí s Dobsonem jsem o pozorování
něco zjistil:
Počasí: Čím
víc se těšíte na noční seanci pod hvězdami,
tím horší bude počasí; zlepší se tehdy, když
máte jinou nutnou akci. Na podzim a v zimě, kdy
jsou podmínky nejlepší (nejdelší noci, suchý a
průhledný vzduch), je jasných nocí velmi málo
a když už jsou, tak pěkně mrzne nebo
alespoň svítí Měsíc. Když už to jde,
bylo by prima pozorovat až do rána, ale nemůžete
každý den spát jen v práci.
Dalekohled:
Průměr
zrcadla je důležitý: počet
objektů, které můžu pozorovat v hledáčku
a v Dobsonu (t.j. 10cm vs. 30cm Newton) je řádově
rozdílný i při světelném znečištění,
jaké u nás obvykle je. Za vesnicí je tma lepší, ale
stejně se těším, až s Dobsonem někdy
zajedu na skutečně tmavé místo někde
na horách.
Nejlepší
celkové zvětšení závisí na typu objektu.
Např. pro galaxie užívám standartně 110x
a jen pro ty nejjasnější větší. Co nejširší
pole a tedy menší zvětšení naopak umožňuje
současné prohlížení skupin galaxií (M81 a
82, trio ve Lvu apod.) Malé zvětšení je také
potřeba pro pozorování větších otevřených
hvězdokup a zejména mlhovin, přitom by se
určitě uživil i mlhovinový filtr, protože
pozadí v delším okuláru zde obvykle skutečně
tmavé není. Planety nebo třeba kulové hvězdokupy
jsou naopak nejpůsobivější při tak
velkém zvětšení, jaké stav atmosféry (seeing)
umožňuje a ještě je vidíte ostré. Zatím
nejčastěji tak 220x, víc (max. 430x) jenom
opravdu zřídka.
Astronomie
jako hobby ?
V
internetových diskuzích si často objevují
postesknutí, že to, co je v dalekohledu
vidět, není příliš impozantní (zvláště
galaxie), opravdu hezkých objektů je
vlastně málo a co tedy s dalekohledem, zvlášť
po určité době, vlastně pozorovat.
Řekl bych, že pro amatérského pozorovatele je
nejvíc vzrušující realita obrazu v okuláru. Do
oka vám dopadají fotony, které třeba
několik miliard let (z nejbližšího kvazaru)
putovaly v klidu vesmírem a nakonec zasáhly zrcadlo
vašeho dalekohledu. Nebo z blízkého okolí; i když
znáte fotografie třeba Saturnu z Voyageru, v
dalekohledu ho skutečně vidíte.. Potom
také jinak vnímáte další dostupné informace nebo
dokonalé fotografie třeba na internetu. Zajímavých
objektů můžu ve svém
dalekohledu najít tisíce. Mnozí si také
po čase pořídí dalekohled s větším
průměrem a mají zase na čas co prohlížet,
už o tom také začínám uvažovat.
Další dlouhodobější činností může
být pokus o fotografování nebeských objektů:
mně bude jistě trvat dlouho, než se
něco (možná) povede a výsledky stejně
nebudou "profi", ale budou to moje obrázky
právě těch objektů, které sám už
můžu vidět. Možná jste si všimli, že i
když "fotografické příslušenství"
se nabízí ke každému levnému teleskopu, obrázky
z nich fakticky nikde nenajdete. Naopak v poslední
době na našem internetu přibývá dobrých
astrofotografií od lidí, kteří si na to pořídili
kvalitní montáž (EQ6).
Orientace
na obloze
je
důležitá, zejména pokud (jako já) nemáte
"goto" teleskop. Některé objekty
(blízko jasné hvězdy nebo charakteristické
skupiny hvězd) se hledají snadno, pro jiné je
skutečně nutná dobrá a podrobná mapa
oblohy (nebo vytištěná detailní oblast z počítačového
planetaria, ideální by byl notebook u dalekohledu) a
"star hopping", t.j. poskakování po hvězdách.
Závisí i na hledáčku; čím méně
hvězd v něm vidíte, tím víc je práce s
vyhledáváním; s častým 50ti milimetrových
nebo menším bych se asi dost trápil. Nutná
je i červená baterka (nejlépe z IČ diod,
relativně levnou čínskou dodává např.
Supra, za 400.-), abyste na mapu viděli a
židle/stolek: není od věci se občas
posadit a neválet papíry nebo sešit v blátě.
Pozorování
ze dvorka
1. Hlavní
výhodou je to, že dalekohled můžu za
minutu vyexpedovat ven nebo pak uklidit a vůbec
tak něco pozorovat v případech, kdy bych kvůli
lenosti nebo pochybnému počasí někam dál
nejspíš nevyrážel. Je taky prima moci si
občas zajít domů na kafe na zahřátí
nebo i k počítači, pokud ho nemáte s
sebou.
2. Nevýhodou je u nás jednak ne příliš
černá tma a dál obvykle mírně zamlžená
téměř celá východní část oblohy,
nad vesnicí.
3. Co můžu pozorovat: v optimálním
podmínkách (po půlnoci, objekt vysoko,
jih-jihozápad) se m.h.v. někdy blíží šesti a
pak jsou dobře pozorovatelné i galaxie s
povrchovou jasností ~ 14m a jiné slabé objekty,
jako mlhoviny. Opravdu hezké jsou při velkém zvětšení
kulové hvězdokupy nebo některé dvojhvězdy.
Co
je a co není vidět
Se
snižováním jasnosti pozorovaných objektů se
dramaticky snižuje rozlišovací schopnost lidského
oka. Velmi často nerozeznáte např. spirální
strukturu určité galaxie, i když podle toho,
jak je v okuláru veliká by to problém být neměl
(a navíc z fotografií víte, že je typu Sc a spirály
jsou u ní rozlišeny velice dobře). Až na pár
výjimek jsou galaxie v okuláru vidět jako mlhavé
různě protáhlé obláčky, často
se zjasněním směrem do středu. Jen u
velmi jasných objektů, jako jsou planety nebo
jasné dvojhvězdy, rozlišíte takové detaily,
jak je s vaším okem teoreticky možné: několik
úhlových minut (rekord je údajně pod 1', jinak
podle vašeho vidění, u mě tak 4')
děleno celkovým zvětšením (já tudíž v
nejlepším případě rozliším např.
dvojhvězdu se složkami vzdálenými 2.4" (~
eps Lyra) při zvětšení 100x).
1.3.03
|