|
6.11.02: M42, Mlhovina v Orionu,
Saturn:
Pak mi
konečně za špýcharem vychází Orion.
Nejdřív jasný Rigel a jsem spokojen,
jak dobře vidím jeho o 7 magnitud slabšího
namodralého průvodce (i když vzdálenost je přes
9''), bez Barlowa i s ním. Následuje populární
mlhovina M42 (pro mě opět poprvé)
a opravdu je na co se dívat. Zatímco na barevných
fotografiích vypadá téměř hmotně,
v okuláru je to skutečně jemná mlhovina
s lehounkým barevným nádechem a zajímavou
strukturou. Známá skupina hvězd Trapéz
je vidět na první pohled, zatímco na fotkách
obvykle zmizí v přeexponované centrální
části mlhoviny. Po stranách lichoběžníku
(= trapézu) hvězd A,B,C a D jsou už při
zvětšení 113x dobře patrné i hvězdy
E a F. Zas moc hezké. Ještě kdyby
nezamrzal ten okulár, a na dalekohledu je už taky
jinovatka..
...Saturn už je vysoko (je letos blízko
stejného místa mezi Blíženci a Býkem, kde byl
loni Jupiter) a tak se na něj konečně
poprvé v životě pořádně podívám.
Nádhera!! Už při zvětšení 113x je vidět
všechno, co jsem si představoval: planeta s
nevýraznými pásy, kolem krásný rozevřený
prstenec s tenounkou linkou Cassiniho dělení,
vedle výrazný trojúhelníček blízkých měsíčků
(Dione, Tethys a Rhea) a o kousek dál slabší
Hyperion, na druhé straně zas největší
měsíc Titan, nad ním ještě stejně
jasná hvězda a pod ním ještě slabší
Japetus. S Barlowem (226x) všechno ještě
lepší ! Seeing je bezva, obraz je ostrý a ani se
nechvěje! Cassiniho dělení už je
černý pásek, který vede prstencem kolem
dokola a něco rozliším i na povrchu. Po
chvíli si všimnu i dalšího měsíce těsně
u prstence (byl to Enceladus. Ještě blíž z
druhé strany měl být Mimas, ten jsem ale
neviděl). Celou dobu bojuji s oroseným
okulárem, jasná planeta pak přezařuje
ostatní.
Měsíc:
13.3.03. Dobu kolem úplňku jsem zatím většinou
vynechával. Tentokrát jsem si ale řekl, že
bych se mohl aspoň podívat na pár dvojhvězd
a i na ten měsíc. Velmi slušné podmínky
byly ve čtvrtek 13. (a pak i další pátek
21.), měsíc byl něco za první čtvrtí
a pohled na oblíbený kráter Clavius s
mnoha desítkami dalších kráterů uvnitř
něho (Clavius sám už byl celý osvětlen,
ale nedaleko terminátoru, takže menší krátery měly
ještě uvnitř stín) byl tentokrát skvělý,
šlo bez problémů užít zvětšení 430x
(15mm + Barlow + prodlužovací mezikus) a tolik
detailů jsem na měsíci zatím ještě
nikdy neviděl. Jediný problém byl nízký
kontrast kvůli reflexům uvnitř
trubky, aspoň mě to donutilo nalepit na
vnitřní plochu černou látku a
pochopitelně se to pak zlepšilo.
Mars, Uran:
16.9.03. Mars je
teď zemi nejblíž za x let. Je vidět
opravdu krásně a je teď taky větší,
než jsem doufal. Vždycky je vidět polární
čepička (postupně se zmenšuje),
detaily na ploše jsou různé, podle otočení
planety, většinou to ale příliš výrazné
není, dost záleží na seeingu a výšce nad
obzorem.. Včera jsem zkusil pozorovat také oba
měsíčky Marsu, mezi 23 a 24h byly
obě před ním. Nepovedlo se mi spatřit
Phobos, o 1m slabší Deimos, který
obíhá planetu dál, jsem ale zahlédl. Svítil ale
už silně měsíc (před třetí
čtvrtí) a tak to ještě zkusím, nejsem
si ale jistý, jestli bych radši neměl umýt
hlavní zrcadlo, je po roce už dost zaprášené..
Posice Marsu jsem využil i k snadnému nalezení
dalších objektů: Uranu (jasná
modrozelená kulička) a symetricky planetární
mlhoviny Helix, která ale ani při malém zvětšení
téměř nebyla vidět.
Galaxie:
31.3.03:
Tak, a teď do samotného středy kupy
galaxií: Obří eliptická galaxie M87 je
jasná a kompaktní ale v hledáčku
vlastně (vzhledem k tomu, že to je jedna z
nejhmotnějších známých galaxií) ne příliš
impozantní. Opravdu zážitek je pak
Markarianův řetízek galaxií: od jasných
M84 a M86 (v jednom poli s hezkou protáhlou NGC
4388) přes (kolmou) dvojici protáhlejší NGC
4438 a jasné menší NGC 4435, další menší
dvojici NGC 4458 a NGC 4461, dál NGC 4473, NGC
4477.., až k velmi pěkné a jasné spirální
galaxii M88. Prostě projíždíte oblohu a v
okuláru se objevuje jedna galaxie za druhou. .
...Jihozápadně
od delty Com pak snadno nacházím krásnou galaxii
NGC 4565. Je to klasická galaxie pozorovaná z boku
s centrálním rozšířením a prachovým
pásem.Ten není příliš zřetelný, tvar
galaxie ale bez problémů, nejhezčí
galaxie "z boku", kterou jsem zatím viděl
(NGC 891 v Andromedě také není špatná, má
ale asi menší povrchovou jasnost a vypadá
"mlhavěji"..)
24.4.03: Kompaktní kupa galaxií ve vlasu Bereniky
(Abell 1656), vzdálená od nás nějakých 350
milionů světelných let, je populární
objekt pro amatéry a nejjasnější obří
eliptické galaxie NGC 4889 a 4874 (ta je např.
na snímku v mém článku o odstraňování
šumu fotografií) by měly být vidět i od
nás ze dvora (jinak je tam 72 galaxií jasnějších
než 15m). Velmi snadné hledání: pod
trojúhelníkem hvězd 7-8m, necelé
tři stupně západně od bety Com,
zhruba mezi dvěma dvojicemi hvězd 4-5m,
41 a 31 Com. Hned jak tam dojedu, vidím NGC 4889 a
po chvíli i druhou velkou galaxii. Zvýším zvětšení
ze 110 na 220x a pokouším se umístit nejbližší
hvězdu (7.2m) zmíněného
trojúhelníka za okraj pole. Pár minut jižně
jak od 4889 tak i 4874 (JZ a ještě blíž)
jsou dobře zřetelné dvě hvězdy
asi 12m. Dlouho zkoumám oblast kolem
obou galaxií a postupně začínám tušit
další rozmazané hvězdičky menších
galaxií, zkouším boční vidění ze všech
stran a s několika jsem si po čase jistý.
No nebudu zdržovat, je to fakt pěkné, někdy
se na to musím podívat někde na horách, kde
bude skutečně tma. I ze dvorka jsem tam zíral
aspoň hodinu (a později jsem se znova vrátil..)....
|