Astrodvorek

Při fotografování noční oblohy se neužívá automatická expozice ani autofokus; proto je zcela vyhovující i ta nejjednodušší zrcadlovka, která umožňuje časovou expozici (t.j. má čas B nebo T) a pokud možno není závislá na bateriích. Ty se totiž u většiny moderních těl při dlouhých expozicích (zvláště v zimě) poměrně rychle vybíjejí a mohli byste pak kupovat častěji baterie, než filmy. To samozřejmě neznamená, že pro první pokusy s astrofotografií nemůžete použít váš foťák. Na značce přístroje příliš nezáleží, pro připojení k výtahu dalekohledu se stejně používají odpovídající redukční (T) kroužky.
Pro úspěšnou astrofotografii je ale (podstatně víc než tělo fotoaparátu) důležitější kvalitní montáž, přesné zaměření polární osy a správné pointování během snímku. Fotografování oblohy normálními objektivy umožní už jednoduchý pantový stolek, který si můžete vyrobit sami za jeden večer.

Pokud se zajímáte i o normální fotografii a nějaké vybavení už máte, je praktické si pro astrofotografii pořídit jednoduché mechanické tělo stejné značky, které pak můžete s vašimi objektivy využít i pro běžné fotografování nebo širokoúhlé snímky noční oblohy. To ovšem není možné v případech, kdy výrobce výrazněji změnil bajonet; typicky Canon (FD>EF) u EOSů. Z druhé strany některé jeho modely (EOS 600 nebo EOS 10) nespotřebovávají při čase B žádný proud a ani novější Canony na tom nejsou právě zle a vlastně se dají použít i pro astrofotografii, viz (angl.) článek zde.
V našich poměrech je pro astrofotografii nejjednodušší a zcela vyhovující volbou stará Praktica z bazaru, zvlášť pokud s ní neplánujete i "normální" fotografování (ne že by to ale nešlo). Obdivovatele kvalitní mechaniky ovšem více uspokojí Olympus OM1 nebo další podobné přístroje ze 70.-80. let minulého století (i když vaše astrofotografie samy o sobě nevylepší).

Informace o mechanických tělech různých výrobců najdete snadno na internetu; zde se omezím na pár informací pro nikonisty, s Nikony mám totiž aspoň nějaké zkušenosti. Jinak se klidně vraťte zpět.

Začnu tedy s fotoaparáty, u nichž vše kromě měření funguje i bez baterií.
Když přeskočím stará profesionálních těla (F, F2), jsou dnes nejoblíbenější klasické a už celkem kompaktní Nikony FM a FM2, které se vyráběly od konce 70. let donedávna (FM2n) a celkem snadno se seženou ve fotografických bazarech. Jistě lze použít i ještě starší plně mechanické Nikkormaty; ty jsou ale těžší a navíc (pro normální focení) ne zcela kompatibilní s novějšími objektivy (kromě FT3 a EL2). V současné době se vyrábí moc pěkný Nikon FM3a (jakási kombinace FM2n a FE2) a pak ještě relativně dostupný plastový Nikon FM10, který fakticky produkuje firma Cosina (pozor, u toho je třeba při astrofotografii vyjmout baterie, jinak může film osvítit LEDka varující před podexpozicí (!), viz. příklad na stránkách M. Myslivce).

Já sám používám (nejenom pro astrofotografii) bazarový Nikon FE, (specifikace zde) přes 20 let starý jednoduchý a spolehlivý foťák, který je na obrázku nahoře. Je to v podstatě elektronická verze Nikonu FM, pro mě trochu praktičtější pro normální fotografování, automatická expozice se občas hodí. Jestli vás překvapuje, že nemám úplně mechanický přístroj, můžu vás uklidnit: čas B u něj totiž mechanický je (a bez baterií funguje ještě 1/90 s). Podobné je to vlastně i u dalších starších elektronických Nikonů, jako FE2 nebo FA (u nich jsou mech. časy B+1/250 s), a mám dojem (=bez záruky, dejte mi vědět, jestli to někdo víte jistě) že i u ještě kompaktnějších Nikonů FG nebo FG20. Všechna zmíněná těla mohou navíc bez problémů pracovat i s dnešními AF objektivy (bez AF, pochopitelně); ne ale už s nejnovějšími AF-G, které nemají clonový kroužek. Nikon mě vůbec v poslední době příliš netěší: např. nová těla jako F80 sice umožňují třeba velmi rychlý autofokus, neumí ale ani měřit expozici s manuálními objektivy (o nějakých mechanických časech nemluvě).
Nikon FE se vyráběl v letech 1978-84 (zajímavý článek o jeho vývoji najdete zde), ten můj stále funguje hladce a bez nejmenších problémů. Jednou z jeho předností je možnost výměny matnice; v mém je místo původní (typu K) jasnější typu E2 (z FM2n), je to čirá matnice, bez dělených klínů, s mřížkou (která u astrofotografie nevadí a jinak pomáhá při kompozici snímků). Je fakt, že třeba již zmíněný Nikon FM10 (nebo podobný FE10, ten ale ne pro astrofotografii) je pro amatérské fotografování určitě také zcela vyhovující a navíc lehčí a "nový", jako správný konzervativec bych ale nikdy neměnil: Nikon FE je krásný starý přístroj a ne (byť fungující) plastová hračka. Z druhé strany pokud vážně uvažujete o astrofotografii, investujte hlavně do kvalitní montáže a automatického pointování, tělo fotoaparátu je nakonec jen schránka na film.

12.5.03

Projekty Přístroje Zpět Pozorování Odkazy