Projekty         Přístroje         Zpět         Pozorování         Odkazy

Digitální zrcadlovky v astrofotografii

Kdysi jsem sem něco napsal o používání klasických kinofilmových zrcadlovek (ale i o specializovaných CCD kamerách) pro astrofotografii a už je asi na čase doplnit něco i o digitálních zrcadlovkách, které už jejich roli téměř úplně převzaly.

Důvodem je vysoká citlivost, malý šum a lineární odezva CMOS nebo CCD detektorů v digitálních přístrojích. Např. se u nich prakticky neprojevuje Schwartschildův efekt známý z dob filmu. Jen připomínám, že návody výrobců filmů vždy obsahovaly odstavec typu "při změřené expozici 10-100 sekund otevřete objektiv o dvě clony nebo prodlužte expozici 4x, atd.". Pro slabé objekty potom byly potřebné hodinové expozice, pointování snímků po tak dlouhou dobu bylo problematické (a jedna chyba mohla znehodnotit třeba celou hodinovou expozici), sem tam vám přes pole něco přeletělo. Na snímcích rušilo i zrno (citlivějších) filmů, se kterým se i na počítači bojovalo poměrně obtížně.
S digitálními snímači jsou i velmi slabé objekty registrovány při relativně krátkých expozicích řádu několika minut a sčítání řady takových krátkých expozic (přičemž nepodařené se prostě nezahrnou) lze získat potřebný poměr signálu a šumu. 
Výkonnost digitálních zrcadlovek se dnes už blíží možnostem specializovaných astronomických CCD kamer, navíc obvykle s větším zorným polem. Dnes už je možno využít i dříve jen hypotetických citlivosti 1600-3200 ISO.

Pro astrofotografii jsou u nás asi nejpoužívanější zrcadlovky od Canonu (obrázek levného Canon 350D je nahoře, dnes je už ale zas nahrazen modelem 400D), nicméně podobné Nikony (nebo jiné značky) umožňují výsledky podobné. Zůstává ale v platnosti to, že pro úspěšnou astrofotografii je podstatnější kvalitní montáž, přesné zaměření polární osy a správné pointování během snímku.
A samozřejmou součástí procesu je i vhodný postup zpracování snímků na počítači (vedle běžných úprav jasu nebo kontrastu se jedná o odečtení dark frame a flat field, registrace, sčítání, doostření, atd.)

Nedostatkem digitálních přístrojů je spektrální průběh jejich citlovosti. Ta obvykle rychle klesá už na 600nm a je velmi nízká u 650 nm, v oblasti červené čáry emise vodíku, charakteristické zejména pro emisní mlhoviny. Jinak řečeno se snímky "červených" astronomických objektů mají digitální zrcadlovky problém. Naštěstí to ale není vlastnost senzoru, nýbrž filtru zabudovaného před ním (pro běžné focení je ovšem OK).
Již brzy se objevily pokusy tento filtr odstranit a eventuelně nahradit jiným, který by červenou propouštěl víc. Canon dokonce vyrobil "astro" verzi své 20D, která takový filtr  má. Potom reagovali i další výrobci a dnes už řada firem dodává fitry (Baader, u nás např. ATC), kterými lze ten původní v konkrétních zrcadlovkách nahradit, můžete si to udělat sami, ale umí to už např. i v servisu Canonu.
U dodavatelů astrotechniky lze takto upravené zrcadlovky už rovnou koupit.

Naposledy zavedenou funkcí (poprvé u zmíněné 20D) u digitálních zrcadlovek je  live-view, t.j. možnost živého náhledu snímku na displeji foťáku nebo obrazovce počítače. Při dostatečném (10x) zvětšení náhledu to umožňuje vcelku bezproblémové a spolehlivé zaostření nočních snímků. Značně se tak odstraňuje jeden z posledních (po zavedení automatického pointování) výraznějších problémů amatérské astrofotografie..

Na závěr mohu jen všem, kteří se chtějí astrofotografií zabývat znovu doporučit stránky Martina Myslivce a řadu diskuzí na toto téma na Astronomickém fóru, to už ale jistě sami znáte..
Vlastně ještě, už dříve mě překvapovalo, že relativně levné a dostupné senzory digitálních zrcadlovek někdo nevyužuje pro skutečnou astronomickou kameru (t.j. pouzdro s čipem plus chlazení a něco elektroniky). Teď už se něco takového objevuje, ukázky z focení takovouto CCD kamerou QHY8 najdete zase na stránkách M.M.

Projekty         Přístroje         Zpět         Pozorování         Odkazy