Je vlastně zvláštní, že někoho baví astrofotografie. Nebe je v podstatě pořád stejné a pro každý objekt, který vás napadne, existuje spousta perfektních profesionálních snímků, jejichž kvalitě se amatér nemůže přiblížit. 

Podobné je to i s amatérskou astronomií: mnoho lidí s malými astronomickými dalekohledy, často vlastno- ručně postavenými, tráví noci pozorováním oblohy. Mlhavý obláček vzdálené galaxie je potěší víc, než její dokonalý snímek z Hubblova teleskopu. 

Zdá se, že i v našem stále více virtuálním světě zůstává pohled na "obyčejnou" noční oblohu (alespoň pro mnohé) vzrušujícím zážitkem.

Už malý dalekohled nebo triedr ukáže na obloze tisíce dalších hvězd, ale např. i většinu objektů ze známého Messierova katagu "mlhovin" (hvězdokupy, galaxie apod.) Sám jsem si to ověřil pomocí malého dalekohledu 12x64, na který přemění mojí stoosmdesátku jednoduchá redukce a 15 mm okulár. Tím jsou vidět zhruba stejně velké detaily, jaké samotný objektiv rozliší na filmu. 
Pro ilustraci: černý svislý pásek vlevo je úzký výřez ze snímku souhvězdí Lyra. Nahoře jste mohli vidět známou dvojitou dvojhvězdu epsilon Lyra (její složky vzdálené 3,5' jsou ještě samy dvojhvězdami s přibližně stokrát menším"rozestupem") a tady dole je dvojhvězda dzeta Lyra se vzdáleností složek 43". Na filmu 400ASA stosmdesátka rozliší při cloně f/2.8 asi 30". Rozdíl proti dalekohledu je ovšem v tom, že od určité expozice nejsou jasnější hvězdy zobrazeny na snímku jako světlejší body, ale jako větší kroužky. 

Před rokem jsem večer pokuřoval na dvoře a hleděl na nebe. Přišla mě zkontrolovat moje žena a po chvíli jsme se začali dohadovat, kolik je hvězd ve světlém obláčku nad námi (Plejády). Samozřejmě jich viděla víc a tak jsem pro kontrolu vzal stativ a foťák s teleobjektivem (180 mm), zamířil ho příslušným směrem a exponoval asi půl minuty s otevřenou clonou f/2.8. Na filmu (výřez z negativu vlevo) z hvězd byly pochopitelně čárky (za půl minuty se země jako obvykle otočila o 7.5 úhlových minut a to teleobjektiv už zaznamenal), ale bylo jich vidět víc než očima a některé byly i barevné. Docela se mi to zalíbilo a zhruba po měsíci jsem dovedl vyfotit Plejády už lépe, jak je vidět na druhém negativu.. 

Mezitím jsem se o fotografování oblohy a vůbec i o astronomii něco dočetl na internetu, v knihovně a v antikvariátu jsem zase našel pár zajímavých knížek. S charakteristickou šikovností jsem také vyrobil několik ne právě pohledných, ale provozuschopných drobností, jako třeba otočný paralaktický stolek  a  polární hledáček, takže už v noci fotit můžu. Po čase jsem se dokonce rozhodl obstarat si i jakýsi astronomický dalekohled a dneska už si můžu oblohu i prohlížet docela podrobně.

Tohle je třeba výřez z  širokoúhlé fotky zimní oblohy; spodní část s výrazným souhvězdím Orion nad Žehrovicemi působí dobře i jako fotografie. Dalších několik obrázků si můžete prohlédnou po kliknutí na příslušný odkaz napravo nahoře (zde vyjímečně bez malých náhledù).

Fotografie oblohy objektivy Nikkor:

Normální 2.8/55:
1. Orion  
2. Velký vůz
3. Kasiopea + Perseus

Astro odkazy:
(už asi ne úplně aktuální)

Množství odkazů si snadno sami najdete pomocí našich či zahraničních vyhledávačů, takže jen několik z těch, které pro mě byly něčím užitečné..

Libor Němec - vyrobil pro mě přenosný 30ti centimetrový (!) dalekohled typu Dobson