Astrodvorek / Astrofotografie / 2012

 

Širokoúhlé focení s jednoduchým pantovým stolkem
(s ručním pohonem, bez drátěné spoušti a hodinek)

 

Pantový stolek jsem si postavil ještě v době před-digitální, dokonce jsem ho tehdy vybavil i krokovým motorkem a tak docela dobře fungoval s objektivy od 20 do 180 mm, můžete se ještě podívat sem .

Teď jsem si ho chtěl přibalit na letní zájezd do Jižních Čech (Albeř) abych vyzkoušel, zda je použitelný i s digitální zrcadlovkou (souhvězdí, větší mlhoviny a tak), no a mimo to jsem neměl kapacitu na tahání velké montáže a příslušenství.
Předtím jsem ovšem zjistil, že stolek už nemá zmíněný motorek (později jsem ho zkoušel na něco jiného a zatím jsem ho nenašel) a bude se proto točit ručně, což by ale s normálním objektivem (Nikkor 1.8/50 na EOSu 40D) ještě jít mělo. Nakonec se ovšem ukázalo, že to přeci jen není tak jednoduché - ne, že by to ujíždělo příliš, ale jen pár snímků bylo (při 100% zvětšení na obrazovce) upointováno skutečně přesně. Nicméně při širokoúhlé fotografii se využije větší část políčka a po zmenšení na obrazovku to ještě celkem ujde..
Kromě toho se někam vypařil i ke stolku původně přibastlený polární hledáček a budu muset na správné místo mířit rovnou pantem. Se stáčením pole (za půl minuty) ale ani tak naštěstí problém nebyl.

Když jsem všechno na místě vybalil, zjistil jsem další nepříjemnou věc: nemám s sebou časovač expozic (a tedy ani drátěnou spoušť), jenom prázdnou krabičku od něho. To už bylo dost nepříjemné a musel jsem vymyslet, jak budu exponovat. Nakonec jsem pochopitelně zvolil focení sérií půlminutových expozic (nejdelší čas, který foťák kromě B umí) s 2s samospouští. To také omezí vliv rotace pole kvůli nejspíše ne úplně přesnému ustavení a o zbytek by se už měl postarat software.

Na jihu daleko od měst bylo krásně a Mléčná dráha přímo zářila, ale úplně jednoduché focení to stejně nebylo a první noc jsem se to vlastně jen se stolkem učil, jak se tedy dodatečně ukázalo.  Druhá noc (a také poslední, po návratech z hospody mi už nějak chyběla motivace/energie) už byla o něco lepší, hlavně už jsem věděl, na co si dávat pozor. Po každé sérii ca. 40 expozic jsem musel stolek vrátit na začátek a pootočit foťák dopředu, takže pole nebylo úplně stejné a IRIS měla pak s registrací dost práce.
Nejvíc času jsem strávil se souhvězdím Labutě, chtěl jsem mít slušný obrázek oblasti Deneb-Sadr a tamních emisních mlhovin. Původně měl zahrnovat i řasové mlhoviny za eps Cyg, byly ale dost u kraje a při registraci jich zbyla jen půlka a ještě nic moc a tak jsem to nakonec ořízl bez nich. Jinak fotil jsem při ISO 800 s clonou f/4 a nakonec jsem použil ca půl hodiny expozic.

------

Toto (dole) je tedy celý výsledek mého snažení, zmenšený výřez ze záběru souhvězdí Labutě 50mm objektivem. V levé části je nejzřetelnější mlhovina Severní Amerika poblíž nejjasnější hvězdy souhvězdí (Deneb) a vpravo řada jasných mlhovin kolem Sadru..
Zpracování na počítači (IRIS, PS) mi zabralo víc času, než samotné focení, největší problém je s barvami, které stejně nejsou úplně přesně. Jo, mít tak na tom ten motorek a exponovat automaticky delší záběry..
Příště ale už pro podobné snímky (ze dvora) nastoupí HEQ-5.

 

------

Po téměř roce jsem se k těmto mlhovinám vrátil, už u nás na dvoře a s trochu delším fotografickým objektivem (135 mm) a také rovníkovou montáží (bez pointování). Všechno tedy bylo podstatně snazší, jen to barevné vyvážení a redukce gradientů nejsou u mlhovin nikdy až tak jednoduché. Porovnání ale ukazuje, že technika skutečně pomáhá. Můžete se podívat i na o dost větší verzi (1000x1650 px), na klik zde .

 

------

JK, 27.08.12 (a 15.7.13)
 

Zpět