2903

 

 

Astrodvorek / Astrofotografie / 2022


Březen : po delší přestávce další galaxie a hvězdokupy

Už jsem naznačil, že skoro dva roky jsem vlastně na noční obloze nic nevyfotil. A nový začátek nebyl úplně jednoduchý.

Na jaře jsem dřív začínal třeba s galaxií NGC2903, tu už ale z předloňska mám docela slušně a tak jsem teď pro začátek vybral dvojici galaxií NGC 3169 a 3166, které se mi zase kdysi  (před šesti roky) příliš nepovedly. Kvůli rušícím světlům (SV až po JV) a stromům můžu tyhle relativně nízko ležící galaxie fotit za noc tak maximálně 4 hodiny a začít jsem mohl nejdřív kolem 22 h. Tedy teoreticky dost času na přípravu všeho, v praxi ovšem depresivní zážitek. Pár zcela nutných věcí jsem vůbec nemohl najít. Někam se schoval i jeden 12V zdroj (jsou potřeba 4). Ručka montáže nějak padala a odmítala fungovat. Něco jsem špatně utáhl a montáž nebyla stabilní a nekonečně dlouho mi trvalo slušné nastavení polární osy. Na všechno si už ani radši nepamatuji, několikrát jsem už ale chtěl do všeho kopnout a včechno zabalit a divím se, že to nenastalo. Jediné, co mě překvapilo příjemně, byl dalekohled, t.j můj Newton 192/800: ukázalo se totiž, ře i po téměř dvojroční nečinnosti zůstal perfektně zkolimovaný..
Kolem 22.30 jsem ale nakonec všechno dohledal, utáhl a nastavil a za další půlhodinku jsem už zkontroloval na Regulu nastavení a zaostření a po přejetí na ty galaxie jsem je na obrazovce notebooku už taky viděl. Ještě rozhýbat guider a pointování a mohla nastat obnovená premiéra..

------

NGC 3169 a 3166

Tyhle dvě zajímavé galaxie leží v souhvězdí Sextantu (jižně od Lva, jen asi 8 stupňů pod Regulem). Jsou od nás vzdálené  asi 70 milionů světelných let (součást kupy Leo I), ale jen 50 tisíc světelných let od sebe a zejména na ramenech NGC3169 se projevuje vzájemná interakce. Co se focení týká tak nejsou extra jasné ani příliš detailní, úplně jednoduché to tedy není a je dobré získat co nejvíc dat. Ten první večer jsem nakonec ale měl jen něco přes tři hodimy L-ka (pak jsem ale ještě stihnul jako rychlovku kulovou hvězdokupu M5, viz níže). Dalekohled (Newton 192/800) jsem nechal přes den na dvoře a další večer jsem se zmohl aspoň na tři hodiny barev (pak se zatáhlo a později začalo i sněžit).

Podobně zajímavé bylo i zpracování dat. Po té téměř dvouroční pauze v kombinaci s pokračující sklerózou nebyla práce s docela náročným programem jako je PixInsight vůbec jednoduchá, radši to nebudu rozvádět, nakonec se ale nějaký výsledek dostavil. Na výsledném snímku celého pole jsou ještě směrem doprava dolů od NGC 3169 (ta větší, třída Sa) a NGC 3166 (SBO-a) patrné menší galaxie NGC 3165 a (u rohu) NGC 3156.
A nakonec tedy ještě výřez s oběma velkými galaxiemi:

------

 

M5

Kulové hvězdokupy, zvláště ty větší jako M13 (před čtyřmi roky už) nebo teď M5, je radost fotografovat. Stačí hodinka expozic třeba po nebo mezi focením galaxií, jednoduché zpracování (bez problémů třeba s pozadím) a můžete mít moc hezký obrázek. Tuhle kulovku najdete v souhvězdí Hada nad docela jasnou hvězdou 5 Ser (viz obrázek vpravo) a světlo od ní potřebuje na cestu k nám 24 tisíc let. Jako všechny kulové hvězdokupy i M5 už má svůj věk, kolem 13 miliard let, ale vypadá stále velmi zachovale.
Jako příznivce galaxií mě těší, že na snímku lze nalézt několik maličkých galaxií, oproti těm kolem M13 jsou ovšem o dost menší; nejzřetelnější je IC4537 (vzdálená kolem 750 milionů sv. let), malý flíček vpravo od kupy zhruba ve dvou třetinách ve směru ke kraji snímku.

------

Dvojitá hvězdokupa Chí a h v souhvězdí Persea

Tyhle pozoruhodné kupy hvězd jsem nafotil už někdy loni na podzim, když jsem si hrál s malými refraktory a jen zkoušel, jak by s nimi šlo fotit (i když pohledu do okuláru se to v tomto případě zdaleka nevyrovná). Tohle je záběr tím nejmenším z nich, 60-ti milimetrovým Takahashi FS-60CB s rovnačem a reduktorem s faktorem 0.79x od TS (výsledné ohnisko je jen 280 mm). No a ukázalo se, že to funguje docela slušně, můžete se podívat.

A to je už pro dnešek všechno.. Zatím tedy na shledanou, snad už zase brzy !

 

 

------

Koncem března se kupodivu dostavil už docela jarní a hlavně jasný týden. Měsíc byl sice ještě dost dlouho před novem (svítilo jej tak tři čtvrtě), je ale nízko na ekliptice a vycházel docela pozdě - těsně po půlnoci první večer a každý další zhruba o hodinu později. Při mé známé slabší zručnosti při přípravě focení a nastavení všeho bylo bezva, že jsem mohl ten týden nechat teleskop přes den na dvoře. Takže první večer jako vždy trochu stresu, ale další už všechno v pohodě a nakonec mi přibyly čtyři snímky hezkých jarních galaxií. Takže pokračujeme:

------

 

NGC 2841

Tak tahle galaxie se mi líbí a navíc se moc často nefotí, třeba na rozdíl od docela podobné a mnohem známější M63 (galaxie Slunečnice). Teď na jaře je to navíc vhodný objekt pro první polovinu noci.
Podle wikipedie je NGC 2841 typickým představitelem vločkových spirálních galaxií, které mají nespojitá ramena. Je to poměrně izolovaná (Seyfertova) galaxie ležící v jihovýchodní části souhvězdí Velké medvědice necelých 50 milionů světelných let od Země.
Celkem (za dvě noci) jsem dostal asi 6,5 hodiny dat a po zpracování v PixInsightu (už jsem si na něj zase zvykl) a doladění ve Photoshopu z toho i něco vylezlo:

 

NGC 2841-----

------

 

NGC 4298 a 4302

Zkusil jsem vyfotit i dvě malé interagující galaxie NGC 4298 a 4302 v souhvězdí Vlasu Bereniky, které patří do kupy galaxií v Panně a leží v její severní části zhruba mezi galaxiem M99 a M100, což byl cíl pro druhou polovinu noci. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli to půjde, ale nakonec mi to nepřipadá úplně nejhorší. Náhodou jsem na výsledném snímku také našel zatím nejvzdálenější kvasar, co se mi na snímcích zatím podařilo objevit. S červeným posunem z=4.27 k nám od něj světlo letělo kolem 12.25 miliardy let.. je to ta označená tečka u pravého horního rohu snímku.


NGC4302

------

NGC 2683 - galaxie UFO

Wikipedie říká, že NGC 2683 je spirální galaxie, viditelná z boku, vzdálená od nás zhruba 16 až 25 milionu světelných let, najdeme ji v souhvězdí Rysa a je velikostí srovnatelné s naší Mléčnou dráhou. Má velkou populaci starých, žlutých hvězd, které dávají vzniknout velmi jasnému galaktickému jádru. Pásy prachu podél zavinutých spirálních ramen NGC 2683 jsou poseté mladými modrými hvězdokupami a tvoří siluetu na pozadí světla hvězd.  Je známá i pod přezdívku UFO Galaxy (kterou jí označilo Astronaut Memorial Planetarium and Observatory na Floridě) a začínal jsem s ní tu třetí noc v řadě na dvorku.


NGC 2683 

------

M98

Tak zase po čase došlo i na další (byť ne úplně populární) Messierovu galaxii, tentokrát na M98. Leží v severní části kupy v Panně (ovšem v souhvězdí Vlasu Bereniky), kousek od dvojice malých galaxií NGC 4298 a 4302, kterou jsem fotil o dva dny dřív a viděli jste ji nahoře. Galaxie je to velká, má ale relativně nižší plošnou jasnost a není snadné ji fotit ani pozorovat. V současnosti se k nám ovšem přibližuje rychlostí 120 km/s a tak (vtip) snad za pár miliard let bude vidět lépe (zatímco třeba sousední M99 se od nás teď naopak vzdaluje a to dokonce 10x rychleji).
Focení proběhlo vyjímečně hladce, barvy jsem přespříští noc nechal (vůbec poprvé) fotit samotné stroje, včetně výměn filtrů a tak. Snažil jsem se to zaspat, ale moc to nešlo.. Nakonec ale všechno dopadlo dobře i když zpracování nafocených dat mi pravda zabralo víc času než obvykle. Takže teď už jen výsledek, tentokrát napřed celé pole Atiku One6, kde na levém okraji uprostřed je patrná záře od docela jasné (5m) hvězdy 6 Com, schované za krajem pole.

 

M98 

 

Líbí se mi tu spousta maličkých skupinek galaxií hluboko v pozadí, hlavně hned pod M98 nebo podél horního okraje snímku, snadno by jich šlo označitt víc než sto, krása.
Vrátím se ale ještě k M98 a na závěr tedy přidám výřez ve full (100%) rozlišení i s těmi pidigalaxiemi:

M98 

------

A to už je pro březen určitě všechno .. na shledanou zase někdy. JK.

-

JKŽ, 29.3. 2022

Zpět