2903
| Astrodvorek / Astrofotografie / 2022 |
Už
jsem naznačil, že skoro dva roky jsem vlastně na noční obloze nic nevyfotil. A
nový začátek nebyl úplně jednoduchý.
Na jaře jsem dřív začínal třeba s galaxií NGC2903, tu už ale z předloňska mám
docela slušně a tak jsem teď pro začátek vybral dvojici galaxií NGC 3169
a 3166, které se mi zase kdysi (před šesti roky) příliš
nepovedly. Kvůli rušícím světlům (SV až po JV) a stromům můžu tyhle relativně
nízko ležící galaxie fotit za noc tak maximálně 4 hodiny a začít jsem mohl
nejdřív kolem 22 h. Tedy teoreticky dost času na přípravu všeho, v praxi ovšem
depresivní zážitek. Pár zcela nutných věcí jsem vůbec nemohl najít. Někam se
schoval i jeden 12V zdroj (jsou potřeba 4). Ručka montáže nějak padala a
odmítala fungovat. Něco jsem špatně utáhl a montáž nebyla stabilní a nekonečně
dlouho mi trvalo slušné nastavení polární osy. Na všechno si už ani radši
nepamatuji, několikrát jsem už ale chtěl do všeho kopnout a včechno zabalit a
divím se, že to nenastalo. Jediné, co mě překvapilo příjemně, byl dalekohled,
t.j můj Newton 192/800: ukázalo se totiž, ře i po téměř dvojroční nečinnosti
zůstal perfektně zkolimovaný..
Kolem 22.30 jsem ale nakonec všechno dohledal, utáhl a
nastavil a za další půlhodinku jsem už zkontroloval na Regulu nastavení a
zaostření a po přejetí na ty galaxie jsem je na obrazovce notebooku už taky
viděl. Ještě rozhýbat guider a pointování a mohla nastat obnovená premiéra..
------
NGC 3169 a 3166
Tyhle dvě zajímavé galaxie leží v souhvězdí Sextantu (jižně od Lva, jen asi 8 stupňů pod Regulem). Jsou od nás vzdálené asi 70 milionů světelných let (součást kupy Leo I), ale jen 50 tisíc světelných let od sebe a zejména na ramenech NGC3169 se projevuje vzájemná interakce. Co se focení týká tak nejsou extra jasné ani příliš detailní, úplně jednoduché to tedy není a je dobré získat co nejvíc dat. Ten první večer jsem nakonec ale měl jen něco přes tři hodimy L-ka (pak jsem ale ještě stihnul jako rychlovku kulovou hvězdokupu M5, viz níže). Dalekohled (Newton 192/800) jsem nechal přes den na dvoře a další večer jsem se zmohl aspoň na tři hodiny barev (pak se zatáhlo a později začalo i sněžit).
Podobně zajímavé bylo i zpracování dat. Po té téměř dvouroční pauze v kombinaci
s pokračující sklerózou nebyla práce s docela náročným programem jako je
PixInsight vůbec jednoduchá, radši to nebudu rozvádět, nakonec se ale nějaký
výsledek dostavil. Na výsledném snímku celého pole jsou ještě směrem doprava
dolů od NGC 3169 (ta větší, třída Sa) a NGC 3166 (SBO-a) patrné menší galaxie
NGC 3165 a (u rohu) NGC 3156.
A nakonec tedy ještě výřez s oběma velkými
galaxiemi:

------
M5
Kulové hvězdokupy, zvláště ty větší jako M13 (před čtyřmi
roky už) nebo teď M5, je radost fotografovat. Stačí hodinka
expozic třeba po nebo mezi focením galaxií, jednoduché zpracování (bez
problémů třeba s pozadím) a můžete mít moc hezký obrázek. Tuhle kulovku
najdete v souhvězdí Hada nad docela jasnou hvězdou 5 Ser (viz obrázek
vpravo) a světlo od
ní potřebuje na cestu k nám 24 tisíc let. Jako všechny kulové hvězdokupy
i M5 už má svůj věk,
kolem 13 miliard let, ale vypadá stále velmi zachovale.
Jako příznivce
galaxií mě těší, že na snímku lze nalézt několik maličkých galaxií,
oproti těm kolem M13 jsou ovšem o dost menší; nejzřetelnější je
IC4537
(vzdálená kolem 750 milionů sv. let), malý flíček vpravo od kupy
zhruba
ve dvou třetinách ve směru ke kraji
snímku.

------
Dvojitá hvězdokupa Chí a h v souhvězdí Persea
Tyhle pozoruhodné kupy hvězd jsem nafotil už někdy loni na podzim, když jsem si hrál s malými refraktory a jen zkoušel, jak by s nimi šlo fotit (i když pohledu do okuláru se to v tomto případě zdaleka nevyrovná). Tohle je záběr tím nejmenším z nich, 60-ti milimetrovým Takahashi FS-60CB s rovnačem a reduktorem s faktorem 0.79x od TS (výsledné ohnisko je jen 280 mm). No a ukázalo se, že to funguje docela slušně, můžete se podívat.
A to je už pro dnešek všechno.. Zatím tedy na shledanou, snad už zase brzy !

------
Koncem března se kupodivu dostavil už docela jarní a hlavně jasný týden. Měsíc byl sice ještě dost dlouho před novem (svítilo jej tak tři čtvrtě), je ale nízko na ekliptice a vycházel docela pozdě - těsně po půlnoci první večer a každý další zhruba o hodinu později. Při mé známé slabší zručnosti při přípravě focení a nastavení všeho bylo bezva, že jsem mohl ten týden nechat teleskop přes den na dvoře. Takže první večer jako vždy trochu stresu, ale další už všechno v pohodě a nakonec mi přibyly čtyři snímky hezkých jarních galaxií. Takže pokračujeme:
------
NGC 2841
Tak tahle galaxie se mi líbí a navíc se moc často nefotí, třeba na rozdíl
od docela podobné a mnohem známější M63 (galaxie Slunečnice).
Teď na jaře je to navíc vhodný objekt pro první polovinu noci.
Podle wikipedie je NGC 2841 typickým představitelem vločkových
spirálních galaxií, které mají nespojitá ramena. Je to poměrně izolovaná
(Seyfertova) galaxie ležící v jihovýchodní části souhvězdí Velké medvědice
necelých 50 milionů světelných let od Země.
Celkem (za dvě noci) jsem dostal asi 6,5 hodiny dat a po
zpracování v PixInsightu (už jsem si na něj zase zvykl) a doladění ve Photoshopu
z toho i něco vylezlo:
-----
------
NGC 4298 a 4302
Zkusil jsem vyfotit i dvě malé interagující galaxie NGC 4298 a 4302 v souhvězdí Vlasu Bereniky, které patří do kupy galaxií v Panně a leží v její severní části zhruba mezi galaxiem M99 a M100, což byl cíl pro druhou polovinu noci. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli to půjde, ale nakonec mi to nepřipadá úplně nejhorší. Náhodou jsem na výsledném snímku také našel zatím nejvzdálenější kvasar, co se mi na snímcích zatím podařilo objevit. S červeným posunem z=4.27 k nám od něj světlo letělo kolem 12.25 miliardy let.. je to ta označená tečka u pravého horního rohu snímku.

------
NGC 2683 - galaxie UFO
Wikipedie říká, že NGC 2683 je spirální galaxie, viditelná z boku, vzdálená od nás zhruba 16 až 25 milionu světelných let, najdeme ji v souhvězdí Rysa a je velikostí srovnatelné s naší Mléčnou dráhou. Má velkou populaci starých, žlutých hvězd, které dávají vzniknout velmi jasnému galaktickému jádru. Pásy prachu podél zavinutých spirálních ramen NGC 2683 jsou poseté mladými modrými hvězdokupami a tvoří siluetu na pozadí světla hvězd. Je známá i pod přezdívku UFO Galaxy (kterou jí označilo Astronaut Memorial Planetarium and Observatory na Floridě) a začínal jsem s ní tu třetí noc v řadě na dvorku.
------
M98
Tak zase po čase došlo i na další (byť ne úplně populární)
Messierovu galaxii, tentokrát na M98. Leží v severní části kupy
v Panně (ovšem v souhvězdí Vlasu Bereniky), kousek od dvojice malých galaxií NGC
4298 a 4302, kterou jsem fotil o dva dny dřív a viděli jste ji nahoře. Galaxie
je to velká, má ale relativně nižší plošnou jasnost a není snadné ji fotit ani
pozorovat. V současnosti se k nám ovšem přibližuje rychlostí 120 km/s a tak
(vtip) snad za pár miliard let bude vidět lépe (zatímco třeba sousední M99 se od
nás teď naopak vzdaluje a to dokonce 10x rychleji).
Focení proběhlo vyjímečně
hladce, barvy jsem přespříští noc nechal (vůbec poprvé) fotit samotné stroje,
včetně výměn filtrů a tak. Snažil jsem se to zaspat, ale moc to nešlo.. Nakonec
ale všechno dopadlo dobře i když zpracování nafocených dat mi pravda zabralo víc
času než obvykle. Takže teď už jen výsledek, tentokrát napřed celé pole Atiku
One6, kde na levém okraji uprostřed je patrná záře od docela jasné (5m)
hvězdy 6 Com, schované za krajem pole.
Líbí se mi tu spousta maličkých skupinek galaxií hluboko v pozadí, hlavně hned
pod M98 nebo podél horního okraje snímku, snadno by jich šlo označitt víc než
sto, krása.
Vrátím se ale ještě k M98 a na závěr tedy přidám výřez ve full
(100%) rozlišení i s těmi pidigalaxiemi:
------
A to už je pro březen určitě všechno .. na shledanou zase někdy. JK.
-
JKŽ, 29.3. 2022