Astrodvorek / Astrofotografie / 2019

Výlet na jih a galaxie M83.
 

Fotka galaxie M83 mě stála zatím daleko nejvíc úsilí, práce a cestování. I když se ani samotné focení úplně nedařilo (guider, počasí), něco nakonec vzniklo. O celé akci zde přidám i trochu podrobností; povídání ovšem klidně přeskočte, výsledný snímek galaxie je úplně dole..

 

------

 

Výlet na jih

Už dlouho jsem záviděl astrofotografům z jihu řadu pěkných galaxií, které od nás vidět nejsou. Po několika letech opakovaných návrhů jsem proto ustoupil své ženě Sylvii, toužící poznat tamější minojské (i všechny další) památky a souhlasil s jarní dovolenou na Krétě. Zvolený termín začínal hned po květnovém novu a vymínil jsem si tedy, že prvních pár nocí strávím místo u ní někde opodál s dalekohledem, zamířeným na jižní oblohu.

Kréta je ovšem trochu z ruky a cestovat budeme letadlem, takže jsem si z počátku nějak neuměl představit, jak budu vláčet montáž s dalekohledem, když moje standardní astrofoto výbava váží přes 40 kg. No dobře, místo velké montáže s Newtonem si tedy vezmu jen menší refraktor a skladnou cestovní montáž. Hodně (přes 10 kg) ale dohromady váží i všechno další drobné příslušenství (jen poslední kousek, prodlužovačka, 2.5 kg) a tak jsem se nakonec i tak dostal k téměř 30 kg. Zkoušel jsem balit několik dní a den před odletem se konečně dostavil úspěch a (snad) všechno potřebné zmizelo ve dvou kufrech (i montáž se stativem se tam vešla). Mohli jsme se tedy vydat na výpravu do míst, ležících o celých 15° jižněji než Kamenné Žehrovice.

Cílem naší výpravy byla vesnička Mirtos na jižním pobřeží na východě Kréty, nedaleko města Ierapetra a den po novu ve dvě v noci jsme tam skutečně dorazili. U pokoje v nejvyšším patře domu jsme měli pěknou terasu, ale na moře (a tedy na jih) bylo vidět jen úzkým okénkem v koupelně. Naštěstí mi mimořádně přátelští majitelé penzionu (česko-řecká rodina Michalaki) nabídli na několik dalších nocí k použití terasu v jiném domě, přímo nad mořem a místním pobřežním korzem a následující den jsem tam tedy všechno potřebné natahal a rozložil. Kupodivu se zdálo, že nic potřebného nechybí..

Samozřejmě už před cestou jsem přemýšlel, co si tam mohu vlastně fotit. Jenžto mám ale, jak známo, slabost pro galaxie, nakonec jsem si jako hlavní cíl vybral fantastickou galaxii M83, označovanou jako "Jižní větrník" (Větrník se říká galaxii M101, co jsem fotil předloni a dostala se pak i do kalendáře AVČR). K tomu jsem si s sebou vzal i relativně málo světelný (f/7.4) deseticentimetrový dalekohled Takahashi FC-100DC (s rovnačem TSFlat2 zobrazí hvězdy až do rohů snímků dokonale) s relativně delší ohniskovou délkou - galaxie až tak velké nejsou.

M83 je jasná spirální galaxie s mohutnými a výraznými rameny, otočená k nám hezky zepředu. Od Země je vzdálena kolem 15 milionů světelných, patří tak mezi nejbližší galaxie mimo naši místní skupinu a sama tvoří skupinu s další známou a zajímavou galaxií Centaurus A.  U nás (v K. Žehrovicích a okolí) vystupuje M83 maximálně 10 stupňů nad obzor a slušně se asi vyfotit nedá, takže je to myslím optimální cíl pro tuhle výpravu. Malý dalekohled ovšem pochytá jen čtvrtinu fotonů, než můj Newton a aby výsledek za něco stál, chtěl jsem ji fotit první čtyři noci, kdy ještě příliš nerušil Měsíc (s Newtonem bych ji doma fotil dvě).. ale ani to se zdaleka nepodařilo.

První noc bylo nebe lehce, ale kompletně a trvale zatažené, tím občas prosvítalo jen pár nejjasnějších hvězd (v oblasti, která mě zajímala Arcturus nebo Spica) a fotit nešlo.
Druhý den zase začalo opravdu hodně foukat (na meteoblue hlásili vítr s rychlostí 38 m/s !) a co jsem nedržel uletělo, třeba Bahtinovu masku a pak i čepici jsem pak hledal dole na ulici, ale bylo (aspoň nad mořem) už pěkně jasno. Cvičně jsem všechno nastavil a zkusil krátké expozice, ty ale hned ukázaly, že v takovém větru to prostě nepůjde. Pár hodin jsem čekal, jestli se vítr neutiší, což ale nenastalo. Předpověď na zmíněném serveru navíc tvrdila, že podobně bude foukat další tři dny a začal jsem se pomalu smiřovat s tím, že příroda zvítězí a nenafotím tu vůbec nic.
Když jsem se na terasu další večer vrátil, stále foukalo, ale evidentně už o dost méně. Nevěděl jsem přesně, co menší montáž AZ-EQ5 zvládne (používal jsem ji vůbec poprvé), ale za zkoušku to už stálo. Znovu jsem tedy všechno nastavil, napřed samozřejmě orientaci polární osy. Musel jsem montáž o kus posunout, aby byla nad střechou vidět Polárka (je tady dost nízko), ale nakonec se zdařilo. Najel jsem na Spicu (alfa Vir), připojil kameru (Atik One6) k počítači a hned ji vidím, bezva. Zaostření přes Bahtinovu masku (dnes hezky drží na místě) bez problému a pak už přejetí na M83; krátká zkušební expozice, pohled na obrazovku a sláva, něco tam je a všechno tedy konečně vypadá docela nadějně ! Nadšení mi ale bohužel vydrží jen chvíli.

Poslední činnost před začátkem focení je nastavení pointování, normálně otázka dvou minut. Pár let v pohodě (párkrát ale už mezitím byl na opravě ve Vídni) používám autonomní (nepotřebuje počítač) guider Lacerta MGEN s kamerkou připojenou k 50mm hledáčku. Takže jsem to jako ovykle propojil (ke guideru napájení, kamera a montáž), pak to zapínám, přepínám na guiding, live view a vidím varování: CHYBA, kamera není připojena. Ta ale připojená je, takže jsem, zdá se, poněkud v háji. Zkouším odpojit a připojit propojovací kabel, něčím viklat, třást a co mě napadne.. ale pochopitelně nic nepomáhá. Když se něco může po.., tak to zřejmě nastane a tentokrát to znamená, že pointování mi tady na Krétě asistovat nebude. Jinak jen další připomenutí toho, že amatérské astrofotografování není jen procházka růžovým sadem, jak už jsem ovšem zažil už vícekrát.

Fotit libovolnou galaxii malým dalekohledem bez pointování by mě, po pravdě řečeno, nikdy ani nenapadlo. Takhle na jih se ale možná už nikdy nedostanu, galaxii M83 bych mít vyfocenou chtěl a tak to prostě budu muset zkusit.

Problém je, že takováhle amatérská montáž (byť s optimistickou příponou -PRO) vždy pracuje s určitou periodickou chybou kolem řekněme deseti i více úhlových vteřin. Až pointování ji zredukuje na méně než řekněme vteřinu (přitom 1 pixel na detektoru odpovídá v mém případě asi 1.3 úhlové vteřiny) a jde pak dělat téměř libovolně dlouhé expozice. Naopak bez pointování je to vlastně podobné jako u normálního focení z ruky s dlouhými časy a bez stabilizátoru.

Neměl jsem ani tušení, jak to u AZ-EQ5 s periodickou chybou vypadá, ale bylo celkem jasné, že bude potřeba expoziční dobu hodně zkrátit (tedy vlastně použít metodu "lucky imaging" = velký počet velmi krátkých expozic bez pointování, které se pak sečtou až v počítači) a doufat, že těch špatných snímků bude jen snesitelný počet. Jako expoziční dobu jsem nakonec po pár pokusech zvolil kompromisních 30 vteřin. Nakonec se ukázalo, že dobře použitelných bude jen kolem 60% expozic. Další zkracování času by ten poměr o něco vylepšilo, ale zas by se snížil celkový expoziční čas (nahrání jednoho snímku do počítače Atiku trvá přes USB2 asi 10 sekund, během kterých se pochopitelně nic neexponuje).

Fotil jsem tak téměř čtyři hodiny, postupně s L, R, G, a B filtry, ty barevné s binováním 2x2 (stahují se rychleji). Průběžná kontrola dat ukázala skutečně docela periodické chování montáže a zmíněnou "úspěšnost". Nějak moc mě to tedy nepotěšilo, ale nakonec aspoň něco.. a doufám, že data přibudou ještě zítra. Montáž jsem nechal na terase a další večer se tak už nemuselo nic nastavovat (závidím lidem s pevnou observatoří). Nic dalšího se nepokazilo a tak i druhé focení (zase ca. 4 hodiny) proběhlo hladce. Ještě můžu doplnit, že po celou dobu seeing nebyl bohužel nijak zvlášť dobrý, třeba Izar (moje standardní zkušební dvojhvězda) byl sotva rozlišitelný. Navíc kvůli počasí a nepointování jsem pochytal méně než 30% fotonů z (optimisticky) naplánovaného počtu pro M83 během pobytu v Mirtosu.

Tím jsem se svým astrofocením na Krétě skončil - další večer bylo zas hodně větrno a musel jsem se pak už taky stáhnout z jižní terasy, kde začala stavba pergoly, navíc stále víc a déle svítil rychle rostoucí Měsíc. Po zbytek pobytu jsem si tedy (nejenom já, viz snímek níže) ten Měsíc aspoň prohlížel a párkrát pozdě v noci jsem mohl obdivovat Jupiter a pak i Saturn. Obě planety jsou tu také nádherně vysoko (na což si u nás budem muset ještě pár let počkat). Parádní bylo k ránu brouzdání ke středu Mléčné dráhy; jako všechno i souhvězdí Střelce je tu mnohem výš.

A to je asi všechno o astronomické části výletu. Jinak jsme myslím docela důkladně projeli a poznávali hlavně východné část Kréty (všechno na jih a východ od Heraklionu). Kromě hor (ty jsou na Krétě prakticky všude, až do 2500 m nad mořem) a soutěsek, památek (v čele s archeologickým muzeem v Heraklionu), klášterů, vesniček a tavern bylo pro mě asi nejzajímavější posezení v botanickém muzeu ve vesničce Kritsa, kde se k nám připojil i sympatický archeologický doktorand z Brna, který tam zrovna bádá a spolu s místním šéfem, sběratelem a bývalým maratoncem, jsme si pěkně popovídali. Jinak došlo i na výlet na severní stranu západní části ostrova (Chania, Rethimno a další) a aspoň z tohoto hlediska jsme původní plány naplnili a Sylvie tak odjížděla z celého zájezdu spokojená..


 

------

 

Den po návratu domů jsem seděl u počítače a s mírným optimismem čekal, co z toho nakonec vyleze (postup tedy standardní, většina PixInsight a závěrečné úpravy Photoshop). Už po integraci luminance bylo patrné, že i když se s těmi daty zázraky dělat nedají, jakž takž slušný snímek galaxie M83 mi do sbírky nejspíš přibyde. Tady už to můžete posoudit sami.

Napřed tedy prakticky celé pole Atiku, ořezané jen kvůli posunům mezi dílčími expozicemi v průběhu focení a dvou nocí:

 

M83

 

 

A na závěr galaxie M83 aspoň trochu detailněji; o moc lépe to s mými daty asi nešlo:

 

M83


------

JKŽ, 18.5. 2019

Zpět