Astrodvorek / Astrofotografie / 2018

Prázdniny: Bez focení, pro změnu ale víc pozorování s TMB a dvěma (!) novými dalekohledy
 

 

Letošní léto je teplotně rekordní a třicítky jsou už od května. Noci jsou krátké a úplně jasné jen zřídka, galaxií není ze dvorka mnoho vidět a tak jsem si noční oblohu aspoň prohlížel. Aby mě něco ještě trochu víc motivovalo, k porovnání se svým refraktorem TMB-92 jsem si výbavu doplnil (možná dočasně) o dva další dalekohledy.

------

První byl katadioptrický Celestron SCT 6" (už na jaře, přes české astro-forum). Ve srovnání s TMB je to přístroj znatelně větší (152mm) s metr a půl dlouhým ohniskem (f/10). Přitom je docela kompaktní a váží jen kolem 3.5 kg (podobně jako TMB), takže na moji malou azimuntální montáž Giro Ercole mini lze po stranách současně umístit oba, přitom je to celé hezky (lépe !) vyvážené a ani při zvětšení 200x nebyl s ručním posouváním (a vůbec stabilitou obrazu) problém. Naopak nebylo jednoduché nastavit držáky dalekohledů tak, aby oba míříly na přesně stejné místo, tedy s chybou maximálně pár úhlových minut. Nakonec to jakž takž šlo i když úplně přesně to ještě není.

Poprvé jsem pozoroval hlavně objekty v letní Mléčné dráze, kterou (ostuda..) zatím kvůli focení vlastně moc neznám. Snadné nalezení těch nejjižnějších, které mám v dohledu jen krátce mezi stromy, mi pomáhal výhodně umístěný Saturn. Kulové hvězdokupy M28 a hlavně velká M22 jen pár stupňů od Saturnu (jiho)východně, symetricky na druhé straně mlhoviny M20 a M8, směrem nahoru zase velká otevřená hvězdokupa (přesněji hvězdné mračno) M24, pak několik stupňů po obou stranách další otevřenky M23 a M25 a kousek na sever M18. Nad ní už dvě slavné difuzní mlhoviny, M17 (Labuť) a výš ještě M18 (Orlí mlhovina). Při projíždění Mléčné dráhy řada dalších zajímavých objektů jako M26 nebo velice zajímavá M11 neboli Wild duck cluster (Divoká kachna), pěkně koncentrovaná otevřená mlhovina se spoustou hvězd. Dál mnoho objektů v Orlu a ještě výše v Labuti. V Lyře dvojitá dvojhvězda eps Lyra a planetární mlhovina M57 a pak různě po celé obloze, co jsem si zhruba pamatoval.

 

 

Porovnání 92mm refraktoru TMB a 6" SCT na stejných objektech vcelku potvrdilo, co jsem očekával.
Na Saturnu (nebo i hvězdách při velkém zvětšení) byly zřejmé přednosti refraktoru - hvězdy jsou bodovější a planeta (byť trochu tmavší) je o něco ostřejší s kontrastnějšími detaily, včetně Cassiniho dělení.  
Pozn.: Ke kolimaci SCT viz ještě níže na této stránce..

Přínos většího průměru SCT se ale docela zřetelně projevil na slabších mlhovinách a hvězdokupách (a jistě i na galaxiích, které jsem zatím vynechal). Kulová hvězdokupa M13 v Herkulovi působila v SCT mnohem impozantněji a pěkně se rozpadala na jednotlivé hvězdy (ještě větší M22 mám hodně na jihu a tedy nízko nad obzorem, takže M13 nepřekonává), fantasticky vypadala i otevřená hvězdokupa M11. Podobně u mlhovin, třeba tvar M17 (jak to znám z fotografií) byl v SCT zřetelnější než v refraktoru. Ne že by v refraktoru nebyly slabší a difuznější objekty slušně vidět, ale větší průměr se v takovém případě přeci jen uplatní.
Jo ještě u SCT mě velmi příjemně překvapilo zaostřování, zvlášť když se provádí jediným točítkem, které posouvá hlavním zrcadlem.  Má velký rozsah a hlavně funguje hladce, bez  posunu obrazu (image shift) nebo vůle při změně směru zaostřování.

------

Druhý dalekohled - Takahashi FS-60CB - jsem si pořídil (opět použitý, pro změnu přes německé forum) teď v létě. V porovnání s TMB je to opak předchozího SCT - je pro změnu menší, ale zase čočkový. Je to teď nejmenší apochromatický refraktor (fluoritový dublet s f/5.9, dost světelný přístroj), který Takahashi dodává.
Za podobnou cenu bych samozřejmě mohl mít třeba nějaký kvalitní i o něco větší 72-80mm  dublet z FPL53 a lanthanového skla od TS, SW nebo Lacerty (také nový a s úplnější výbavou), ale řekl jsem si, že bych mohl aspoň jednou něco od tzv. "špičkové" značky vyzkoušet..
I když světla nepobere víc než běžný triedr, umožňuje úplně jiný typ pozorování. S ohniskovou délkou 355 mm poskytuje i s 1.25" okuláry dost široké pole - až 4,4° - pro plošně větší objekty nebo hvězdná pole, pro největší zvětšení zase ale vyžaduje okuláry hodně krátké, ev. ještě Barlow.

Jak vidíte na obrázku, získal jsem jen OTA bez držáků/kruhů nebo hledáčku a abych mohl dalekohled vůbec připojit k montáži, musel jsem sehnat nějaký držák dalekohledu. Díval jsem se i na jiné (levnější) 80mm kruhy, ale nakonec jsem přeci jen zvolil originální clamshell ring, který také refraktoru docela sluší.
Určitou nevýhodou přístroje je poměrně krátký výtah (dráha jen kolem 25mm, bez převodu pro jemné doostření) a ke konkrétnímu použití (pohled přímo, pohled se zenitovým zrcátkem, focení) je potřeba vždy různě využít několika (naštěstí dodaných) prodlužujících mezikroužků. Ve dne jsem si to vyzkoušel a poznamenal si příslušné kombinace; naštěstí standardní sestava pro pozorování se zenitovým zrcátkem funguje se všemi mými okuláry (i s Barlowem).
Samotný hřebenový výtah vcelku ujde a zaostřit s ním není žádný velký problém (také díky optice, přechod do místa přesného zaostření je velmi zřetelný) i když popravdě řečeno mi nepřítomnost jemnějšího převodu trochu chybí. Aspoň ale nevykazuje image shift, zaznamený u některých vzorků stejného přístroje.

Když už jsem měl všechno doma, musel jsem ještě dobastlit uchycení vixenovské lišty k držáku dalekohledu a pak už čekat na příští jasnou noc.
Mezitím jsem jej ještě zvážil. Samotné OTA (nahoře) má 1.3 kg, k tomu držák s vixenovskou lištou přidá 25 dkg a stejně i 1.25" zenitové zrcátko s menším okulárem. Při pozorování to tedy komplet celé váží ca. 1.8 kg, což docela ujde.
Koncem týdne se jeden večer vyjasnilo chvíli před desátou a vydrželo to jen něco přes hodinu, ale k prvnímu světlu přes nový refraktor to stačilo.

Napřed jsem si dlouho prohlížel Saturn. Proti tomu, na co jsem zvyklý, byl pochopitelně trochu tmavší, pro oči ale ještě docela příjemně. Hlavně ale vypadal téměř přesně stejně jako ve větších přístrojích a bez problému snášel největší zvětšení, které jsem uměl dosáhnout, 118x a 142x (s 6 a 5mm okuláry a Barlowem 2x). Planeta byla stále pěkně ostrá a pozorovat šlo i Cassiniho dělení a náznak pásů na povrchu planety. Přitom ani žádné barevné lemy kolem planety, prostě bezva.. 
Zkusil jsem narychlo i test na hvězdě (Altair) s výsledkem víceméně učebnicovým, totožným před a za ohniskemi a bez nějakých rušivých barev.
Projel jsem i pár objektů z minule (M22, M8, M16 a 17 apod), zase slabší, ale pozorovatelné. Ještě jsem se chtěl zkusit podívat na Mars (Strehl na červené barvě by měl být velmi malý a tedy zobrazení této planety neuspokojivé), než mi ale vyšel, už se zatáhlo a snad tedy příště.

Další večer jsem si kontrolně prohlížel známější dojhvězdy (co ještě najdu bez mapy), zvlášť s těmi jasnějšími by neměl mít malý refraktor problém. Pro kontrolu seeingu jsem začal s Izarem (eps Boo), který ani s většími dalekohledy není vždy snadný. Při zvětšení 120x ale bez problému, malinká modrá kulička cestující k západu těsně nad větší žlutou. Dost těžká byla Polárka, až při stejném zvětšení začal být slabý namodralý průvodce chvílemi viditelný přímým pohledem. Od primární složky byl asi 2x vzdálenější než průvodce Almachu (gama And), na který jsem se díval hned potom, což tedy také odpovídá. U toho samozřejmě hezký barevný kontrast, podobně jako pak u výstavního Albirea. Docela snadná byla dvojitá dvojhvězda eps Lyry, se zřetelnými mezírkami mezi kvězdami v obou párech. Ještě jsem si vzpomněl na  gamu Delfína (opět zajímavý barevný kontrast) a pak ještě v Herkulovi na Rasalgethi (alfa Her) i další barevně kontrastní 95 Her (kterou jsem ale díky skleróze aspoň 10 minut hledal). Vcelku docela uspokojivé; navíc se skutečně zdá, že malý refraktor je seeingem ovlivněný o dost méně, než větší dalekohledy.
Díval jsem se i na dvě nejznámější planetární mlhoviny M57 v Lyře a M27 v Labuti (oprava : v Lištičce !) a zase jsem si uvědomil rozdíl jejich velikostí a jasností; zvlášť při focení na takové věci zapomínám. M57 je podstatně slabší a menší a v dalekohledu vypadala jako malý prstýnek kouře. M27 je jasně větší i jasnější a byl celkem patrný i její tvar, jak jej znám z fotek.
Tentokrát jsem se už také podíval na Mars a proti tomu co jsem čekal to bylo docela příjemné překvapení - oranžový docela ostře ohraničený kroužek s nepravidelným ztmavením ve střední části a malinko světlejším okrajem (možná polární čepička).
Na internetu se běžně píše o patrné chromatické aberaci u FS-60CB, sám jsem ale zatím žádnou barevnou vadu (třeba nějaký barevný lem na okraji Měsíce ) nezaznamenal, tedy aspoň do zvětšení 142x.
Shrnutí: tento malý dalekohled funguje bezvadně a na noční obloze bezpečně ukáže všechno, co takhle malý průměr umožňuje.

 

------

Další noc bylo zase jasno jen asi hodinu před půlnocí a i když jsem původně chtěl zas porovnávat aspoň dva dalekohledy, nakonec jsem stihnul jen seanci s 6" SCT. Jako hlavní úkol jsem si totiž uložil jej pořádně zkolimovat, při předchozích pozorováních nebyl tvar hvězd při velkém zvětšení úplně optimální. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, jak nastavovací šroubky sekundárního zrcadla fungují a pak po pár pokusech se to kupodivu povedlo. Hvězda (Polárka, s ruční azimutální montáží je to nejjednodušší) je teď i při zvětšení 300x hezká tečka (neboli malinký Airyho disk) se symetrickými difrakčními kroužky, bezva. Předtím jsem se díval na Izar a rozlišit téměř nešel, po kolimaci už bez problému (jednoduchý byl i modrý průvodce Polárky, minule s malým refraktorem to až tak snadné nebylo). Pro kontrolu jsem přejel na (pro testy) populární dvojhvězdu pi Aquila (složky asi 6m vzdálené 1.4") a zase bez problému - dvě hvězdičky se zřetelnou mezírkou, pohybující se skoro přesně za sebou k západu. Měl jsem dokonce dojem, že jedna je malinko modřejší a druhá žlutější.. To už se ale zatahovalo a nastal tedy úklid, snad zase zítra..

To jsem zvolil kombinaci David vs. Goliáš, tedy 6" SCT a 60mm refraktor (který měl také sloužit jako hledáček, což ale nebylo moc pohodlné a tak jsem na to ještě přišrouboval red-dot). Fyziku a tedy rozdíl 2 magnitud v dosahu úplně oklamat nejde (a zkolimovaný SCT už hvězdy ukazuje pěkně), nicméně u jasnějších objektů se pohled malým refraktorem většímu soupeři téměř vyrovnal a v určitých případech (Měsíc, Saturn, některé dvojhvězdy nebo otevřenky) byl pohled skrz něj možná příjemnější. U kulových hvězdokup (nebo většiny mlhovin a také galaxií) ale SCT jasně vede.
Docela se mi líbilo, jak tahle sestava se dvěma přístroji zjednodušuje vyhledání slabých objektů v 60mm dalekohledu - 6" SCT (v obrácené roli hledáčku) hned ukáže, kde jsou.
Jinak kromě některých objektů zmíněných již výše jsem projel i řadu otevřených hvězdokup v Kassiopeji (M103, NGC 663, M52, NGC 7789) a moc pěkné NGC 884 a 886 (dvojitá hvězdokupa chí a h) v Perseovi.
Podíval jsem se i na galaxii v Andromedě M31 a satelitní M32  a M110 (tu jsem zahlédl v refraktoru až po její identifikaci v SCT, bylo to ale na nejhorší části mojí oblohy, nad Prahou). Jo, z galaxií ještě M51 (už na začátku, než zašla za chalupu), v SCT přeci jen zřetelnější, i s náznakem jádra menší galaxie v pozadí.

Další večer (den po záříjovém novu) jsem se s FS-60CB zase vrátil ke dvojhvězdám a tentokrát jsem si předem připravil pracovní plán,  podle Karkoschky :

               (mag1+mag2/sep")

alfa UMi  (Polárka, 2+9.1/18.1)
eps Boo   (Izar, 2.5+4.9/2.9)
mí Boo    (7.1+7,6/2.2)
ró Her     (4.5+5.5/4.1)
95 Her    (4.9+5.1/6.4)
alfa Her  (Rasalgethi, 3.4+5.4/4.9)
eps Lyr   (5.2+5.5 a 5+6.1/2.4)
del Cyg   (2.9+6.5/2.7)
psí Cyg   (5+7.4/3)
bet Cyg   (Albireo, 3.2+4.7/34.6)
gam Del (4.4+5/8.9)
gam And (Alamak, 2.3+5/9.8)
iot Tri    (5.2+6.7/3.9)
1 Ari      (6.2+7.2/2.9)
sig Cas   (5+7.2/3.2)
eta Cas   (3.5+7.4/13)
iot Cas   (4.6+6.9+8.7/3,7.4)
zet Aqr  (4.4+4.5/2.25) 2/3.2)

Seeing byl evidentně uspokojivý (kontrola na Izaru) a jako oddělené kuličky se nakonec kupodivu povedlo rozlišit všechny dvojhvězdy ze seznamu (zvětšení do těch 142x). Obtížný byl slabý průvodce Polárky (viditelný chvílemi až později v noci) a pak ještě delta Cyg, kvůli většímu rozdílu magnitud obou složek (někdy se uvádí i jako vhodný test pro 10cm dalekohledy). Naopak s ještě těsnější a o dost méně jasnou mí Boo už problém nebyl. Barevný kontrast jasnějších dvojhvězd (Izar, Albireo, Alamak, alfa a 95 Her, gama Del, iota Tri) byl hezky patrný, nicméně se saturací zřetelně nižší než ve větších přístrojích (ala 30cm Dobson). Asi nejvíc mě až nakonec zaujala pěkná trojhvězda (jak jsem zjistil až v okuláru, ve skutečnosti ale dokonce pětihvězda) iota Cassiopea, kterou jsem také pozoroval nejdéle: malý průvodce hned před hlavní složkou a další (načervenalý ?) trochu dál dole za ní, fakt pěkné.
Pro první vyzkoušení malého dalekohledu se myslím dobře hodí dzéta Aquaria - je to jasná a poměrně těsná dvojhvězda a navíc se snadno hledá (ve škopíčku Vodnáře).
Samozřejmě jsem se díval i na další objekty (hvězdokupy, mlhoviny, ale i M31 nebo (taktak viditelnou) M33) kolem kterých jsem přitom projížděl, takže jsem si tuhle noc docela užil a spokojený jsem si mohl jít ještě aspoň na chvíli lehnout.

Když to znovu shrnu, s 60mm pidi-dalekohledem je pozorování oblohy docela zábava a zkušený pozorovatel (což já sám zatím bohužel nejsem) přitom může spatřit i hodně obtížné objekty. Z druhé strany pohled na Měsíc, jasnější planety nebo dvojhvězdy s ním asi bude velmi uspokojivý pro každého.
Kdybych (teoreticky) chtěl ukazovat běžné návštěvě i slabší objekty jako mlhoviny nebo galaxie, vytáhnul bych spíš to větší SCT, nicméně jak známo běžnou návštěvu slabší objekty stejně nezaujmou.

------

JKŽ, 17.8. 2018

Zpět