Astrodvorek / Astrofotografie / 2018

 
 
Březen 2018 :   Atik One 6.0 - první noc a M44
 

 

Tak jsem si pro astrofotografování pořídil už zase další hračku, kameru Atik One 6.0.  Využívá vlastně totožný CCD senzor jako můj stávající Atik 428ex, v tomto případě jen trochu zvětšený (Sony ICX694 místo  ICX674). Navíc má zabudované motorizované 5-poziční filtrové kolo pro 1.25" filtry a místo válečku má zase tvar čtyřhranné krabičky.

A jaký by důvod "upgradu" ? Jednak přeci jen o něco větší plocha senzoru, sem tam jsem už měl problém na něj některé objekty vtěstnat. Líbí se mi i výměna filtrů z počítače, nemusím kvůli tomu (eventuelně) tak často vstávat a mrznout na dvoře.
Přitom CCD technologie je dnes už dost v útlumu a hodně (většina) amatérských astrofotografů přechází na levnější a dnes už i prakticky stejně kvalitní kamery se senzory typu CMOS, což zase z druhé strany příjemně (až jsem jak vidíte neodolal) snižuje cenu použitých CCD kamer.
Navíc už mám s podobným Atikem několikaletou zkušenost (včetně pořizování a zpracování dat) a vlastně mi pro moje focení docela vyhovuje.

Ještě ke kameře. Má 16 mm senzor známý už z kamery Atik 460EX, s plochou 12,5 x 10 mm, oproti 8.7 x 6.5 mm se stejnými 4.54 x 4.54 μm pixely Atiku 428EX. Výsledný snímek tak má 2750 x 2200 bodů (u Atiku ovšem, čert ví proč, ve skutečnosti v obou směrech o 1 pixel méně). Zabudované chlazení je účinější než u 428ky a umožňuje snížit teplotu senzoru až 38°C pod teplotu okolí. Parametry jako temný proud nebo čtecí šum dosahují mezi CCD senzory špičkových hodnot (a např. "dark" snímky ani nejsou potřeba).
S mým Newtonem 192/800 je rozlišení na nebi opět 1.17"/px a zobrazí se plocha ca. 54' x 43'.

Březnové počasí letos příliš nespolupracovalo a na dvůr jsem se tak dostal až týden po novu. (Půl)Měsíc zapadal víc než hodinu po půlnoci a tak předtím byl čas na první test nové kamery a kontrolu nastavení správné vzdálenosti od komakorektoru (proti Atiku 428ex s manuálním filtrovým kolem je backfokus menší a musel jsem proto přidat prodlužovací mezikroužek).
Hledal jsem na obloze nějaké místo s jasnými i slabšími hvězdami a nakonec jsem si vybral známou otevřenou hvězdokupu Jesličky (M44) v souhvězdí Raka.
Napřed jsem nafotil pár půlminutových snímků s novou kamerou bez komakorektoru a pak další sérii už s ním.

Celkem se potvrdilo očekávané, tedy že ve středu pole kreslí relativně světelný Newton dobře sám o sobě, zatímco v rozích je koma už hodně viditelná. S komakorektorem jsou už i rohy v pořádku (tedy téměř, možná ještě vyzkouším trochu upravit backfokus).

 

              

Kresba v rohu bez komakorektoru..                                                    a s komakorektorem

------

Když už jsem tedy M44 měl v poli Newtona, dofotil jsem i barvy, všechny s asi deseti půlminutovými expozicemi. Celá hvězdokupa se mi na senzor nevešla (kompozicí jsem se bohužel nezabýval a musel jsem to tak nakonec ještě trochu oříznout), takže mámj aspoň záběr (centrální části) dalšího Messierova objektu do sbírky. Evidentně i motorek podle pokynů počítače filtrovým kolem úspěšně otáčel a celkově jsem se tedy přesvědčil, že (staro)nová kamera funguje pěkně..  

 

M44 - otevřená hvězdokupa Jesličky

 

M44 

Kupodivu i při dost krátké expozici je na záběru vidět několik menších galaxií a i na tomhle (kvůli kontrastu hvězd) dost stmaveném a zmenšeném snímku je např. (vlevo za centrální trojůhelníkem hvězd kupy) patrná galaxie NGC 2637 a vedle ní už u kraje záběru ještě menší NGC 2643, obě s magnitudou ~15.4. Dole (už ale za krajem výřezu) se objevila další pěkná (z boku) galaxie UGC 4526.
Pro ilustraci tedy ještě přidám zvětšené (1"/px) výřezy s oběma většími galaxiemi, pro jistotu jen zopakuji, že takhle se samozřejmě galaxie nefotí (byly by nutné řádově delší expozice). Pro zajímavost, zatímco o trochu jasnější UGC galaxie (14.9m) je od nás vzdálená kolem 240 milionů světelných let, NGC 2637 už úctyhodných 440 milionů světelných let.

 

 

------

JKŽ, 26.3.2018

Zpět