Už jsem se během pár minulých měsíců naučil vytáhnout na dvůr malý refraktor i když vím, že úplně jasno nebude a zkoumat různé (zatím spíš známé) objekty. Jak už jsem se tu zmínil minule, ve většině případů vidím skutečně to, co od jsem kvalitního apo-refraktoru očekával, ať už jde o dvojhvězdy a hvězdokupy nebo i jasnější deep-sky objekty, tedy mlhoviny nebo jasnější galaxie. Jen s planetami je to trochu horší, i když třeba u Saturnu, který je letos v nejnižším místě ekliptiky ale zas v maximálním náklonu, je při slušných podmínkách (seeing) Cassiniho dělení pěkně zřetelné, tedy hlavně u krajů. U Jupiteru jsou pásy vidět pěkně, ale takové detaily jako někteří jiní pozorovatele v nich (zatím ?) nevykoukám.

Teď je těsně po slunovratu a noci se budou prodlužovat, což jsem oslavil i prvním focením s TMB. Vybral jsem si prakticky nejjižnější objekt, který ze dvora aspoň chvíli (ca. hodinu) vůbec vidím, pěknou a jasnou mlhovinu zvanou Laguna nebo M8. Blízký Trifid (M20) by se možná pod horní okraj pole ještě taky vešel, nechám si ho ale pro Newtona a Atika na někdy jindy. Obrázek vpravo ukazuje celé pole (APS) a je to poslední záběr (a raw snímek přímo z foťáku) celé série s mlhovinou šikovně plující mezi větvemi sousedova jasanu..

Abych řekl pravdu, tentokrát nic nefungovalo normálně a moc se divím, že z toho nakonec vůbec něco je.
Chtěl jsem tedy použít TMB 92SSL doplněný rovnačem TSFlat2, pointovat Lacertou MGEN přes hledáček a fotit upraveným Canonem 50D s časovečem v MGENu.

Co všechno se tedy pokazilo. Večer ještě bylo docela zataženo a montáž (na předem přesně určeném místě na dvoře) jsem tak mohl nastavit až někdy po půl dvanácté, kdy konečně byla vidět Polárka.. Když jsem začal připravovat pointování zjistil jsem  (po půlhodině hledání), že mi chybí jakýsi adapter a MGEN k hledáčku nepřipojím. Vytáhl jsem tedy SW 70/500 ale MGEN odmítal ukázat aspoň nějakou hvězdu, prostě tu noc stávkoval. Když Laguna za sousedovým ořechem konečně vyšla, nebyl ani tak problém ji těsně nad zdí najít, ale zaostřit ji ve foťáku. Zvýšil jsem citlivost na iso3200, ale v live view hvězda žádná a byly tak nutné trochu delší expozice, se správným zaostřením jsem si ale stejně jistý nebyl. Když jsem chtěl trochu změnit kompozici, zjistil jsem, že spadlo ovládání montáže (na displeji pak jen čárky, stalo se mi to už jednou) a musí se od začátku nastavovat znova. Exponovat jsem pak chtěl pomocí časovače, který pro Canon už řadu let mám, měl ale vybitou baterii.

Nakonec zbývala necelá půlhodinka a urychleně tedy došlo na naprosto primitivní focení : pointování žádně, jednotlivé expozice 30s (montáž to zvládá a taky je to nejdelší fixní čas 50D) s ručním stlačováním spouště (tedy se samospouští aspoň). Seděl jsem vedle a vždycky po půlminutě jsem mačkal spoušť, dokud mlhovina za ten jasan nezalezla (viz výše). Výsledek: 42 celkem použitelných záběrů (tedy slabých 21 minut), bohužel ještě s iso3200, což jsem po zaostřování zapomněl upravit.

Jednoduché nebylo ani zpracování dat. S PixInsightem sice už problémy nemívám, ale tentokrát jsem v něm poprvé zpracovával data ze zrcadlovky a už kalibrace mi moc nešla, nemluvě o tom, že ani flaty nijak zvlášť neseděly.  Nakonec jsem ale něco, co tuto populární emisní mlhovinu přpomíná, z dat nějak dostal.
Nejprve trochu širší záběr, vlevo dole je vidět i malá otevřená hvězdokupa NGC6544

Mlhovina M8, Laguna

... a ještě trochu větší:

M8, Laguna (detail)

Dodatečně jsem si vzpomněl, že jsem vlastně vůbec poprvé s TMB-92 fotografoval už začátkem měsíce s Canonem 60D (neupraveným), konkrétně večer 2.6. Samozřejmě jsem chtěl zkusit, jak funguje nový rovnač pole (TSFlat2). S dalekohledem na ruční AZ montáži jsem si vybral Měsíc a pak i Jupiter, nechal jsem je přejíždět přes senzor a cvakal řádky záběrů. Kresba v různých místech až do krajů se nijak nelišila, takže jsem usoudil, že rovnač funguje jak má.. což se nakoec potvrdilo i na záběrech M8 nahoře.  Na závěr tedy aspoň na ukázku jeden Měsíc:

Měsíc