Po neobvykle pěkném září přinesl říjen pochmurné podzimní počasí - je už docela chladno, zataženo (často inverze) a občas prší. Uvidíme, jak to bude pokračovat, v minulých letech se někdy vyjasnilo až na jaře.

Vlastně bych tady ani neměl co psát, ale nakonec aspoň něco o změně vybavení.
Už někdy předloni jsem úplně přestal využívat svůj 107mm apo-refraktor APM  Na focení (zvlášť galaxií) je větší průměr Newtona nezastupitelný a ohnisková vzdálenosti je vlastně podobná. No a při focení jsem taky nic dalšího nestíhal (lenost, věk) a i APM tak  jen zahálel.
Nakonec jsem se rozhodl, že jej pošlu dál a na občasné zírání na nebe si pořídím jen malý a snadno přenosný malokuk (tak se říká populárnímu achromátu SW 80/400). Kvůli eventuálnímu focení jsem ale přeci jen hledal mezi trochu lepšími přístroji, dnes už běžně dostupnými 80/400-500 apo-refraktory. Ty obvykle váží tak do 3 kg, unese je i jednoduchá azimutální montáž a na nočním nebi s nimi už něco vidět je (o galaxie ovšem moc nepůjde, to by chtělo aspoň 40cm Dobsona). Rád bych to doplnil jednoduchou azimutální montáží a díval se právě třeba když fotím nebo zase někde na výletech či cestách..

Celé to probíhalo docela dlouho a taky trvalo přes rok, než si můj APM 107 našel (přes astro-fórum) nového majitele  Ten s ním teď hlavně pozoruje a fotí ptáky, jak o tom píše B. Gloss na POSECu  (posec.astro.cz).
Když už jsem byl prakticky rozhodnutý, co si pořídím (viz výše), narazil jsem na webu na inzerát na použitý TMB-92.SSL. O dnes už neexistující firmě TMB jsem toho taky už dříve dost přečetl, ústřední (a vlastně jedinou) osobou tam byl legendární a bohužel v r. 2007 předčasně zesnulý Thomas M. Back, jehož optických konstrukcí dalekohledů či okulárů dodnes využívá APM,  William Optics a řada dalších. Tento přístroj (už tedy v době Backovy vážné nemoci) produkovala firma Astronomics, na rozdíl od dřívějších dob (a spolupráce TMB s APM) samotná optika už nepocházela z Ruska (LZOS), ale odněkud z Asie. Výledná kvalita však naštěstí příliš neutrpěla a přístroje přitom byly i cenově relativně dostupné (podobný postup jako u APM 107).
Nabízený dalekohled byl možná trochu předražený, ale projevila se u mě určitá nostalgie či co a po krátkém, ale úporném rozvažování jsem jej nakonec zamluvil, odeslal peníze a trochu s napětím čekal, co přijde.

TMB-92 SSL je tedy jednou z posledních konstrukcí T.M. Backa. Je to 92mm světelný (f/5.5) apochromatický triplet s členem z FPL-53 se vzduchovou mezerou. Zkratka na konci názvu říká, že teleskop patří do tzv. Signature Series a jedná se o jeho odlehčenou L (light) verzi.
92mm optika je stejná jako u plné verze.  Původní 3" výtah (Starlight Inst.) zde nahradil bezvůlový výtah typu Crayford (s převodem 1:10) a odlehčený je i tubus. Ve výsledku je přístroj asi o 1 kg lehčí (OTA váží 3,15 kg při délce 40 cm), což se může docela hodit třeba při cestování nebo rychlém pozorování.
Na webu jsem nakonec ještě našel dva řekl bych spolehlivé testy tohoto přístroje (od A. Dyera v Sky and Telescopes z r. 2009 a na scopereviews E. Tinga), oba jasně pozitivní. Také třeba v nedávném testu apo-refraktoru Baader 95/560 (Travel Companion) v Astronomy Tech. Today autor napsal: "Until now, in my opinion the only compact APO in the league of the Stowaway is the 92-mm f/5.5 Signature APO designed by the late Thomas Back (TMB Optical)".

Nakonec jsem se dočkal a dalekohled (v pěkném hliníkovém kufříku) dorazil. Na pohled vypadá bezvadně, podpis (vlevo) je na přední krytce:

Mezitím jsem si obstaral vhodné CNC objímky a musel jsem ještě najít, upravil a zkrátil vixenovskou lištu, objímky na ni přišroubovat a přístroj byl připraven na pozorování.

Následující sobotu jsem někdy v deset večer vyšel na dvůr s cigaretou a s překvapením vidím (po měsíci asi) na nebi všude hvězdy ! Hned jsem se zrychlil, vytáhl velkou montáž a na ni posadil nové TMB. Začínám s Polárkou (test na hvězdě) a ukazuje se, že dalekohled funguje přesně tak jak má.. kolimace je bezvadná a barevně je obraz zcela čistý (není vidět žádná chromatická aberace ani astigmatismus).

Pozorování s TMB je skutečně příjemné. Zobrazení bezvadné, výtah (s převodem 1:10) se pohybuje heboučce a je snadno otočný.
Měsíc ani planety se nad dvorkem zrovna nevyskytovaly, ale pole plné pěkně ostrých a kontrastních hvězdiček při menších zvětšeních (při projíždění Mléčné dráhy) nebo detailnější pohledy na dvojhvězdy při zvětšení 200x se mi moc líbily. Když se začalo zase zatahovat, ještě jsem se chvíli jen tak kochal, od západu (zas ještě eps Lyry) postupně na východ (m.j. Alamak, nakonec hvězdokupy ve Vozkovi a tak). Po necelé hodině už zase bylo zataženo úplně a mohl jsem tedy všechno (spokojeně) sbalit.

Dodatek 1 (po měsíci)

Jak jsem už plánoval, pro jednoduché a rychlé pozorování jsem si k TMB pořídil i malou azimutální montáž, konkrétně jsem si vybral Giro Ercole mini. Ta je poměrně lehlá, hodnocení na webu má slušné a i bez protizávaží dalekohled v pohodě unese.
Solidní stativ (Vixen HAL 110) jsem měl doma ještě z doby, kdy jsem se snažil vylepšit svou první paralaktickou montáž HEQ-5. Jediné, s čím jsem si nebyl jistý bylo, zda půjde dalekohled zamířit až k nadhlavníku a nenarazit přitom do nohy stativu.. Naštěstí se ukázalo, že s krátkým refraktorem jako je TMB to půjde. S delším teleskopem by ale bylo třeba přidat mezi stativ a hlavu montáže pilířek, podobný jako teď používám (kvůli focení přes meridián) u EQ-6. 
Celá sestava i se stativem váží necelých 10 kg a je tedy snadno přenosná. Zatím jsem si taky nevšiml nějakých problémů s temperací dalekohledu (což je překvapivé, vzduchovému tripletu by vyrovnání teploty nějakou dobu trvat mělo) a slušně šlo pozorovat prakticky hned.

Dodatek 2 (zase ca. po měsíci)

První jakžtakž jasnou noc v prosinci jsem TMB se stativem opět vytáhl na dvorek a zkoušel něco pozorovat.  Asi nejdéle jsem zůstal u různých objektů v Orionu: M42 (i v malém refraktoru pěkná), další mlhoviny a taky dvojhvězdy. Trapéz byl pěkný a zřetelný, složky E jsem si ale všiml až po chvíli a i tak se občas ztrácela, F jsem neviděl. Těžší, než jsem předpokládal byl Alnitak (nakonec zvládnou šel), snadný byl naopak slabý průvodce Rigelu.
A teď víc o tom, jak se pracovalo s montáží. Nakonec jsem došel k názoru, že postřehy na internetu byly poměrně přesné.
Při větších zvětšeních je třeba správně nastavit přítlak posunů (zpočátku jsem jej měl zbytečně malý) a mít dalekohled dobře vyvážený .. pak to i při zvětšení 200x jde celkem pohodlně. Výborně se přitom osvědčil stativ, je dostatečně tuhý a obraz v okuláru se ani při posunech nijak neklepal.
Při dalším pozorování šlo všechno ještě lépe, učení tedy pomáhá. Musím ale ještě trochu lépe zvládnout vyhledávání objektů na obloze, zvlášť když není blízko nějaká jasnější hvězda.