Tak jsem si pro astrofotografování pořídil další ne úplně levnou hračku, CCD kamerku Atik 428ex.

Atik 428ex obsahuje jen  8.7x6.5 mm velký monochromatický senzor Sony ICX674ALG s pixely 4.54x4.54μm, celkem 1932x1452 bodů a zabudované chlazení, umožňující nastavení teploty senzoru až 25°C pod teplotu okolí.
S mým refraktorem APM je výsledné rozlišení 1.34"/px a z oblohy se tak zobrazí plocha 43' x 32'. To je téměř šestkrát méně než u mého Canonu 50D a Atika tedy budu využívat hlavně na focení malých objektů, u kterých je žádoucí výstup v maximálním rozlišení. Ty větší Canon zvládá docela slušně..

Samotná kamera na focení ovšem ještě nestačí. Na rozdíl digitální zrcadlovky je k jejímu řízení a záznam dat nutný ještě notebook s příslušným softwarem (takový základní, Artemis Capture, se dodává s kamerou).
A protože samotná kamera je černobílá, k focení barevných obrázků jsou ještě potřeba barevné filtry. Ty jsou v normálním foťáku už zabudované před jednotlivými pixely na senzoru (filtry RGB - červený, zelený a modrý ve formě Bayerovy masky), tady se musí příslušný filtr umístit někam před (celý) senzor a každá barva se tedy fotí zvlášť. K tomu, aby šly filtry jednoduše měnit slouží filtrová kola, dnes už i s motorky a ovládáním z počítače. Pro začátek mi ovšem postačí jednoduché manuální 5-ti poziční filtrové kolo od SW, které taky funguje..
Muselo mi ještě něco zůstat na samotné filtry, aby bylo do kola co zašroubovat. Na standardní barevné focení jsou dostupné kompletní sady (L)RGB filtrů, ta moje je od firmy Baader.
Zajímavé by ještě mohly být úzkopásmové filtry, používané hlavně na focení mlhovin. Aspoň na některé (Ha, OIII) brzy asi taky dojde, mělo by s nimi jít využít i noci, kdy je na obloze Měsíc.

Teď už ale k dnešnímu focení. Ještě před setměním jsem přesunul na dvůr montáž a na ni dalekohled (bez rovnače pole, doufal jsem, že na malé ploše senzoru by s tím nemusel být problém a vypadá, že ne), tentokrát jsem navíc hned vedle postavil stolek, na který přišel notebook a taky obě kamerky (Lacerta a Atik). Připravil jsem všechna napájení a propojil, co šlo. Po setmění došlo na zorientování montáže a pak už jsem si mohl s Atikem začít hrát.

Líbil se mi postup nastavení kompozice. Po najetí na zvolený objekt (stejně jako loni v srpnu jsem vybral pěknou galaxii s příčkou NGC7479) už relativně krátká 5s expozice (s 3x3 binováním) ukázala galaxii a řadu okolních hvězd a na obrazovce notebooku jsem to mohl snadno porovnat s obdobným polem v počítačovém planetáriu, bezva. Užitečná je také možnost označit si na existujícím snímku několik hvězd a při příštím najetí na stejný objekt nastavit kompozici podle těchto značek.
Při focení je samozřejmě nutné přesné zaostření dalekohledu.. V mém případě výtah musí být téměř úplně vysunutý, což tedy ideální není (problém ale nebyl). Pro indikaci zaostření software kamery zobrazuje FWHM vybrané hvězdy.
Pak už jsem zkusil pár různě dlouhých expozic a taky zkontroloval, jestli se data správně ukládají. Trochu mě zmátlo poněkud chaotické číslování postupných záběrů (bylo pak víc práce doma s jejich roztříděním).
A pak už jsem začal s Atikem poprvé skutečně něco fotit. Před focením prvního barevného kanálu jsem samozřejmě zapomněl zapnout chlazení senzoru, pak už to šlo snad celkem hladce. Stihl jsem celkem vždy 25 minut expozice s R, G a B filtry (s 2x2 binováním) a hodinu a půl s LPS fltrem pro L- kanál, celkem tedy téměř tři hodiny. Snímky pro kalibraci jsem nakonec v polospánku nechal na další den a to mě tedy ještě čeká.

Nakonec jsem ale data na zkoušku stejně zkusil aspoň provizorně zpracovat v obvyklém IRISu, zatím tedy bez kalibrace. Pochopitelně se ukázalo, že to je něco trochu jiného, než se snímky s DSLR. Navíc se barevné kanály musí ještě vzájemně zaregistrovat a výsledek pak (2x) zvětšit. S barevným vyvážením byl ale i tak docela problém.. Přitom L-kanál (luminosita, tedy světlost) vypadal docela slušně, bude to ale chtít ještě všechno procvičit a možná i pořídit na zpracování nějaký další software. Tentokrát toho ještě dost zbylo na PS..
Na výsledku je to samozřejmě vidět a tak zatím přidám první náhled, je to téměř celé pole v 50% rozlišení

NGC 7479 wide

A ještě poznámka k tomu barevnému vyvážení - začínám už možná tušit, v čem by mohl být problém. Pří sčítání série snímků IRIS normalizuje výsledný součet tak, aby v nejjasnějších místech pole nebyly přepaly. Maximální hodnoty jsou pak u všech výsledných kanálů stejné a pokud je nejjasnějším objektem třeba modrá hvězda, bude o hodně víc zvýrazněný červený kanál.  Problém může být v tom, že se při tom různě násobí i offsety (hodnota pozadí) jednotlivých barev, na nichž se ještě může podepsat třeba světelné znečištění. A asi proto pak normální (lineární) barevné vyvážení správně nefunguje a bude nejspíš nutné napřed ty offsety nějak odečíst, vyzkouším..
S trochu podobným efektem jsem se setkal už u snímků se zrcadlovkou, kde bez odečtení systémovému offsetu (tedy vlastně kalibrace) nelze po nafocení bílé plochy správně určit koeficienty pro jednotlivé kanály.

------