Naplánované galaxie byly ještě někde na východě hluboko v oranžovém oparu, z druhé strany na západě ještě svítil srpek Měsíce a tak jsem večer (asi nerozumně) začal s Krabí mlhovinou (M1), kterou jsem zatím ve sbírce ještě neměl.
Je to moc hezký rychle se rozpínající systém prachu a plynu (při dostatku fantazie tvaru kraba), zbytek po gigantickém výbuchu supernovy, který čínští astronomové zaznamenali r. 1054.
Naexponoval jsem asi hodinu a použil 50 minut (10x5') lepších expozic a po chvíli u počítače jsem pak dostal tohle:

Popravdě řečeno jsem to čekal spíš ještě horší, ale i tak je to pro mě jasná upomínka toho, že pro focení podobných mlhovin se skutečně hodí (když se už nefotí  úzkopásmově) mlhovinové filtry a něco tedy asi k výbavě doplním.
Pro zajímavost ještě ukázka toho, jak lze u nás takovou mlhovinu s lepším vybavením a technikou vyfotit.
Vlevo je zvětšený a ještě doupravený výřez z předchozího snímku a vedle něj fantastický záběr M1 od Pavla Böhma s 30cm Newtonem, pár filtry a chlazenou CCD kamerou. Po pravdě řečeno nemám ambice to umět úplně takhle (pak bych mohl vylepšovat vybavení prakticky do nekonečna), nicméně o něco lépe by to ještě jít mohlo, alespoň tedy s delší expozicí (šum), za tmavší noci a při lepším seeingu (rozlišení).
 

Potom jsem si chvíli hrál s nastavením montáže a se změnami a stabilitou teploty kamery (plus nějaké kontrolní darky bez chlazení i s ním) a pak (mezitím také zapadl Měsíc) jsem jako první galaxii pro 50D vybral NGC 2903, pěknou spirální galaxii ve Lvu.
Už jednou jsem si ji zkusil  (viz první loňský zápis), pro porovnání mi proto připadala docela vhodná a navíc mi nad dvůr vychází jako jedna z prvních jarních galaxií.. Použitá expozice (19x5, t.j. 95 minut) byla o něco kratší než loni s 5D MkII a výsledek je podobný. Pořádně vyfotit NGC2903 tedy nejjednodušší není a příště to bude chtít delší expozici..

Pro dnešek posledním cílem bylo populární trio galaxií ve Lvu, zahrnující Messierovy galaxie M65 a M65 a velkou galaxii z boku NGC 3628. Chtěl jsem je nafotit už lépe (loni jsem měl jen deset minut expozic), ale to se ale zase nepovedlo. Jako už jednou (někdy před rokem) se se postupně uvolnil adapter připojení fotoaparátu a většinu záběrů nešlo použít, musím si na to dávat pozor.. Nakonec zbylo jen 25 minut a výsledkem je tedy jen mírný pokrok v rámci možností.
Na závěr bych asi měl ještě poznamenat, že kalibrace všech dnešních snímků byla spíše provizorní, pod heslem "už aby něco (s 50D) bylo".

Krátký dodatek o úpravě 50D

Už jsem se zmínil o drobném doplnění mého vybavení: Přes vánoce tedy proběhla v Koreji modifikace mého staršího Canonu 50D (v CentralDS), který tím současně narostl o chlazení senzoru (i když jen o 18° C pod teplotu okolí). Jak vidíte na obrázku vpravo, po straně těla přibyla (téměř půlkilová) kostka obsahující Peltierův chladící článek (se senzorem jej propojuje studený prst), po straně ventilátor na odvod tepla a zdola konektory přetažené z původního (teď zakrytého) místa  Navíc i konektor pro digitální teploměr (v dodávce), který může měřit vnější nebo vnitřní teplotu. Vnitřní snímač je umístěn na zadní straně senzoru a to co ukazuje se výrazně liší od teploty kamery zapsané v EXIFu.
Byly samozřejmě také nahrazeny filtry před senzorem (včetně prachotřesu, několikrát se tím zvýší citlivost na Ha) jedním UV/IR blokovacím filtrem a uvnitř přibyl i anti-dew systém (mírný ohřev) zamezující rosení studeného senzoru.
Při focení se tak zase zvýšil počet kabelů (do foťáku teď už vedou čtyři), ale zvládnou se to ještě dá.
Na astrofóru si můžete povšimnout, že si u nás řada lidí své Canony podobně modifikuje sama. Při své vrozené šikovnosti jsem o tom ale ani neuvažoval a zatím se zdá, že korejci odvedli dobrou práci, dokonce i senzor je čistý..

Je sice fakt, že konkrétně Canon 50D není mezi amatérskými astrofotografy příliš populární, ale při mých pár dřívějších pokusech to až tak zle nevypadalo - třeba záběr NGC 7479 (náhled vpravo) byl výsledkem třičtvrtěhodinové expozice s tímto (ještě neupraveným) tělem za tropické noci (přes 20° C).
Také myslím důvěryhodný francouzský astronom a astrofotograf  Christian Buil (m.j. autor programu IRIS) svého času hodnotil  50D velmi slušně a nakonec to tělo jsem měl ve skříni a cena modifikace nebyla nijak závratná.

Celá akce (včetně termínů, přepravy ale i komunikace) proběhla hladce a z toho hlediska tedy mohu CentralDS klidně doporučit, přestože jejich webové stránky extra dobře dostupné nebo přehledné tedy nejsou. 
Jestli to celé stálo za to, zjistím až časem. První focení zase ale až tak špatně nevypadalo.

Zpět