Něco jako jaro už sice nastalo, ale počasí je stále astrofotograficky katastrofický. Jak to letos vypadá, potvrzuje i (pozdější) zpráva ČHMÚ: "..Například v Praze-Ruzyni (od nás tak 20 km) bylo od začátku roku do 17. května jasno celkem jen 80 hodin, o dva roky dříve to přitom bylo za stejné období 417 hodin.."
Také teprve v půlce května, víc než měsíc po posledním focení, jsem si cestou domů z hospody po volejbale všimnul, že jsou po celém nebi zase jednou nějaké hvězdy vidět.

I když jsem nebyl úplně disponovaný, donutil jsem se k dalšímu pohybu, vyházel jsem všechno potřebné na dvůr a po pozdní večeři jsem se tam dokonce i vrátil. A jak uvidíte, dvě astromomentky mi tak nakonec do sbírky přibyly.
Následující den, kdy by snad bylo také ještě fotit šlo, se to ale na mně přeci jen projevilo a místo toho abych spěchal na dvorek jsem (aspoň tedy po rychlém zpracování záběrů z předchozí noci) samovolně nějak usnul.

Teplota byla už o víc než 10°C vyšší, než při minulých foceních a teplota senzoru (podle exifů) se po pár prvních snímcích ustálila těsně nad 20°C. Bál sem se, že tentokrát bude o dost patrnější tepelný šum (říká se, že se zdvojnásobí při zvýšení teploty o ~ 5-6°C), nijak strašné to ale kupodivu nebylo..

------

Jako hlavní objekt jsem si dnes vybral pěknou a (kvůli už přeci jen menší povrchové jasnosti, ca. 14 mag) zase ne tak okoukanou spirální galaxii s příčkou NGC4725 v Com. Najdete ji nedaleko (3° na východ) mnohem populárnější NGC4565, kterou jsem zkušebně fotografoval před rokem při své úplně první noci s refraktorem APM.
Stroje jsem spustil až někdy kolem (letní) půlnoci, kdy už také zašel zvolna rostoucí Měsíc.
Naexponoval jsem něco přes dvě hodiny po pěti minutách, ke zpracování v IRIS jsem použil dvacet expozic, t.j. celkem 100 minut a výsledek je už docela ucházející..
Na snímku jsou dobře patrné i dvě menší spirální galaxie, NGC4747 (vlevo nahoře, s patrnými stopami interakce s NGC4725) a NGC4712, která  ve skutečnosti až tak malá není, je ale od nás asi 4-5x vzdálenější než obě předchozí, přes 200 milionů světelných let. Naopak skutečně malá je slabá (asi 17 mag) galaxie PGC86434 vpravo nad NGC4725.
 

NGC 4725

Nová verze (new version) : zde

------

Pak už bylo dost pozdě a do svítání moc času nezbývalo. Zatímco NGC4725 (nahoře) až tak profláknutý objekt není, teď jsem si pro změnu vybral zřejmě vůbec nejpopulárnější (a také už milionkrát fotografovanou) spirální galaxii na obloze, "Vírovou" galaxii  M51 v CnV (s menší galaxií NGC 5195 v pozadí za jejím severním ramenem), kterou snadno naleznete vpředu pod vojem Velkého vozu. Je dost jasná a byla navíc vysoko na západě a tedy (ze dvora) v příznivé pozici.
Jistě víte, že ji objevil Ch. Messier už v r. 1774 a byla to později vůbec první galaxie, u které někdo  (lord Ross svým reflektorem o průměru 1.8 metru ! r. 1845) pozoroval spirální strukturu.
Až kolem půl třetí jsem spustil focení a šel jsem si domů odpočinout. Jen na chvíli jsem zavřel oči a najednou byly čtyři hodiny a zase jsem vyběhl na dvůr. Už bylo docela vidět a tak jsem všechno vypnul a uklidil, zůstal tam jen osamělý foťák, cvakající potřebné darky. Druhý den se ukázalo, že už po půl hodině se na fotkách začalo projevovat svítání a nakonec jsem tedy použil jen 40 minut expozic. I tak lze na výsledném snímku identifikovat asi dvacet dalších galaxií (malinkých, do ca. 17mag, na upraveném výřezu jen IC4263 vpravo dole a dvě už slabší vlevo u NGC5195) a v samotné M51 i dost detailů..
Výřez s M51 (širší pole na klik zde) vypadá takhle::
 

M51

Dnešním focení mě nakonec docela potěšilo a hlavně mám dojem, že i přes vytrvale úplně blbé počasí a tedy dost málo příležitostí se ty fotky postupně přeci jen zlepšují.. Tím bych pro dnešek skončil a pro letošek asi i s jarními galaxiemi - až to zase půjde, rád bych teď pro změnu zkusil pár mlhovin v Mléčné dráze..

------

Zápisky o pozorování už sem vlastně dlouho nepřidávám, ale fotit se už dlouho dá jen zřídka a tak udělám výjimku.

Už čtyři dny po poslední akci byla noc zase jasná, Měsíc v první čtvrti ale svítil jako o závod a zacházel až někdy kolem půl druhé. Tedy nic moc, ale aspoň příležitost (téměř po roce, kdy jsem zápasil s tím focením) vytáhnout na dvůr Dobsona. Pozorování je samo o sobě o dost méně pracné než to focení, celá příprava mi trvala maximálně pět minut (oproti tak hodině) a protože Dobson bydlí v nevytápěné místnosti, mohl jsem hned začít. Mapu oblohy jsem si nevzal, chtěl jsem se jen zase jednou podívat na pár notoricky známých objektů, včetně těch, které jsem nedávno taky fotografoval.
Napřed jsem se podíval zblízka na Měsíc, pak na Saturn a na pár dvojhvězdách jsem si ještě ověřil, že seeing moc dobrý není. To se ale postupně zlepšovalo a někdy po jedné  (kdy mi už také Měsíc nesvítil přímo do očí) byl už celkem slušný a třeba dvojhvězda Izar (eps Boo) vypadala jako dvě pěkné kuličky se zřetelnou mezírkou mezi jasnou žlutou a slabší namodralou složkou. Hezký pohled  pak byl i na dvojitou dvojhvězdu (eps) v Lyře a několik dalších.

Vedle obvyklých 30mm a 15mm okulárů (na DSO) jsem také vlastně poprvé vyzkoušel i svůj nový okulár, 6mm BGO (zvětšení ca. 280x). Když seeing dovolí, funguje zdá se bezvadně a i v Dobsonu ještě hvězdu jakžtakž udržím v poli .

Vrátím se ale na začátek. Galaxie s malou povrchovou jasností  jsou při takto světlé obloze docela problematické, ale dnes jsem si to chtěl aspoň jednou vyzkoušet.
Začal jsem s M51 (viz fotka výše). Byla dobře vidět zhruba stejně jasná difúzní jádra obou galaxií, ale jen slabé zjasnění v ploše M51 a spirální struktura vůbec. O pár hodin později, když Měsíc zapadl, se celkový kontrast pochopitelně výrazně zvýšil a spirální ramena pak byla patrná i přímým pohledem, fakt hezké.
Pokračoval jsem přes M63 a M94 k M106 (tu jsem fotil minule) a M109 (před Phadem). Všechno dnes jen mlhavé flíčky, náznak struktury snad jen u M106. Když jsem dojel k M108, zkusil jsem najít i vedlejší planetárku M97 (Soví mlhovina) a dalo mi to docela dost práce.
Pak jsem si ale vzpomněl, že jsem si loni přes bazar na astrofóru pořídil UHC filtr (Lumicon) a skočil jsem pro něj. Kontrast mlhoviny se s ním zvětšil skutečně extrémně, přehlédnout už určitě nešla a na ztmavlé obloze bylo možno vytušil i její strukturu. Z druhé strany galaxie M108 téměř přestala být vidět. Později jsem UHC filtr na zkoušku nasadil i při pozorování M13 a to je spíš blbost. Krásná kulová hvězdokupa plná hvězdiček najednou vypadala nějak rozmazaně nebo matně a i ty na ní rozeseté hvězdy jakoby zmizely. Dokonce jsem pak prohlížel i samotný filtr, jestli není sám nějak zmatnělý nebo nějak porušený, ale vypadal v pořádku. Zdá se, že UHC filtr je fakt bezvadný na mlhoviny, zářící na příslušných vlnových délkách (hlavně Hb a OIII), ale už ne jako třeba univerzální filtr proti světelnému znečištění.  Kupodivu ale ani LPR filtr (od Celestronu), který jsem už kdysi párkrát zkoušel (a v lepších podmínkách), se mi na pozorování nijak zvlášť neosvědčil a to ani u těch mlhovin..
Ale zpátky ke  galaxiím. Ještě jsem dojel nahoru za Velký vůz k M81 a M82 (ta kupodivu mnohem zřetelnější) a pak jsem  pokračoval v Com, známou galaxií z boku NGC4565 (viz mé první focení), prachový pás jsem  ale teď neviděl. Galaxii NGC4725 (fotka nahoře) jsem našel taktak, proti pozadí jen jako jemné zjasnění.
Pak už jsem si jen prohlédl několik kulových hvězdokup (vedle M13 ještě M3, 5,10,12), pár dalších dvojhězd, včetně Albirea (v Dobsonu fakt bomba) mezi stromy na východě a potom jsem si chvíli jen tak brouzdal Mléčnou dráhou. Když už Měsíc zapadl, potěšil jsem se už mnohem lepším pohledem na několik už zmíněných galaxií a šel jsem zalehnout..

------

Pokud to někdo dočetl až sem, možná snese i víc: Malý refraktor vs. Hubble.

Svými astromomentkami se tedy nehoním za nejvyšší možnou kvalitou, nicméně v tomto případě to nedopadlo vůbec špatně, viz následující porovnání:

Vlevo je výsledný 40-ti minutový záběr 107mm refraktorem a modifikovanou digitální zrcadlovkou (s aktuální teplotou senzoru 21°C) z Kamenných Žehrovic, tedy dohromady nic moc a vpravo snímek galaxie M51 v podobném měřítku z Hubblova vesmírného teleskopu, který má 22x větší průměr, 80x delší ohniskovou délku a vznáší se 560 km nad zemí pod dokonale černou a klidnou oblohou.
Můj amatérský pokus zdánlivě nevypadá až tak strašně a mohu s ním klidně být docela spokojen; nejviditelnější rozdíly souvisí s přeci jen stále nižší citlivostí senzoru (modifikované) zrcadlovky v červené oblasti (Ha).
Když se ale na galaxii podíváme detailněji, situace se samozřejmě poněkud změní:

Výřez z fotky z  Hubblova teleskopu (z oblasti označené na horním snímku šipkou) je teď v měřítku, v jakém jsem si ho stáhnul (a to ještě nebylo nejvyšší dostupné rozlišení) a stále paráda s fantastickými detaily, zatímco svůj původní záběr jsem musel asi 9x zvětšit a pochopitelně zbyla jen změť různobarevných fleků. Oblast obou výřezů je fakt stejná, stačí dost zahmouřit oči nebo se podívat na obrazovku z deseti metrů.

------

Zpět