Astrodvorek / Astrofotografie / 2013
 
 
 
Mrazivá březnová noc plná galaxií
a dokonce i kvazarů

 


Už týden po minulé noční akci byla předpověď (dokonce na pátek a sobotu) nadějná. Měsíc už sice zvolna narůstá, zajde ale už někdy v půl jedenácté (resp. dvanácté), takže focení jarních galaxií zdá se nic nebrání.

 

Rozhodl jsem se začít večer se známou dvojicí galaxií  NGC4631 a 4656 v souhvězdí Vlasu Bereniky, podle tvaru nazývaných Velryba a Hokejka. Kvůli Měsíci jsem nemusel nijak spěchat a tak jsem všechno potřebné zvolna umístil na dvůr (na březen také docela mrzlo, bylo -7°C) a šel jsem se domů zase ohřát. Po desáté jsem se vrátil a zkontroloval nastavení montáže, najel jsem na galaxie a začal si hrát s guiderem. Všechno vypadalo dobře, tak jsem ještě nastavil foťák a expozice (24x5minut) a nechal jsem to asi od jedenácti dvě hodiny běžet.

Hned mohu napsat, že u počítače se druhý den ukázalo, že všechno naopak vůbec dobře nebylo. Na jedné straně všech záběrů místo hvězd bloby, na druhém komety, no prostě při nastavování kompozice jsem foťák musel upevnil nějak nakřivo a ve výsledku vůbec nic nebylo (ale vůbec) použitelné. Dokonce na tom nefungovaly ani flaty..
Jen na ukázku jsem ze dvou nejméně špatných expozic složil stejně špatný snímek, který (hodně zmenšený) vidíte vpravo, no prostě katastrofa.
Taky jsem se hned pěkně vyděsil, že stejně mizerná bude i druhá série a mrznul jsem tedy zbytečně celou noc, to ale díky bohu nenastalo, viz dále.
Celé to ale beru jako do budoucna velice užitečné poučení - důvěřuj ale prověřuj. Souvisí to i s tím, že můj refraktor ani třeba jeho výtah s určitou změnou teploty problémy nemají a odvykl jsem si zaostření (v celém poli) pořádně nebo průběžně kontrolovat, ach jo.

 

------

Druhým objektem pro tuto noc měla být rozlehlá centrální část kupy galaxií v Panně,
konkrétně
Markarianův řetízek galaxií , táhnoucí se od messierovských M84 a M86 až k M88.

Samotná galaxokupa mě poprvé přilákala v době před více než 10 lety, kdy jsem se pokoušel o první focení noční oblohy klasickou zrcadlovkou s 180mm teleobjektivem na kinofilm a s vlastnoručně zbastleným pantovým stolkem. Byl jsem tehdy docela pyšný , když na fotce s expozicí asi méně než 10 minut šlo už řadu galaxií rozeznat nebo spíš vytušit, můžete se podívat:

 

------

Bližší pohled na galaxie v Panně mi pak poskytl nový  Dobson, do deníku jsem si v březnu r. 2003 m.j. zapsal:
Opravdu zážitek je Markarianův řetízek galaxií: od jasných M84 a M86 (v jednom poli s hezkou protáhlou NGC 4388) přes (kolmou) dvojici protáhlejší NGC 4438 a jasné menší NGC 4435, další menší dvojici NGC 4458 a NGC 4461, dál NGC 4473, NGC 4477.., až k velmi pěkné a jasné spirální galaxii M88, prostě projíždíte oblohu a v okuláru se objevuje jedna galaxie za druhou.

Když se vrátíme k focení, na astrofóru mě (později, už v době digitální) zaujal pěkný záběr této oblasti od M. Myslivce malým 77mm Borgem a chlazenou astrokamerou, na kterém jsem zjistil, kolik detailů může obsahovat snímek s poměrně malým teleskopem. Řekl jsem si, že bych si to měl taky jednou vyzkoušet a nakonec na to tedy došlo.

------

Nastavení kompozice mi trvalo docela dlouho (přitom se dál ochlazovalo, postupně na  -9°C) a když v poli konečně bylo všechno, co jsem tam chtěl mít, už jsem radši na foťák nesahal (kvůli správně orientaci by bylo bývalo lepší ho ještě natočit) a spustil focení, na dvě a půl hodiny po pěti minutách.
Jak už jsem naznačil, teď už naštěstí vše fungovalo bez problémů a tak se můžete podívat na výsledný snímek složený ze dvou hodin (24x5minut) expozic, docela solidní přírůstek do mé sbírky astromomentek. Je to prakticky celá šířka původního záběru, oříznutého shora  Větší verze
(2000x1000px, bohužel s patrnými stopami nepřesné kalibrace) na  klik.. Rozlišení je zdá se v pořádku, kvůli šumu jsem ale musel trochu stáhnou stíny, v nichž pak  trochu zanikly třeba vnější části některých galaxií.

 

 

 

------

Pokud se smíříte s nedostatky, které asi tak odpovídají možnostem  mého vybavení, použité expoziční době a provizornímu zpracování, můžete se podívat na pár zajímavějších výřezů z horního snímku.  Začněme galaxií M88 (z levého spodního rohu) a (vpravo) pěknou trojicí  NGC 4477, 4473 a 4479 ze střední části.
M88 je hezká, symetrická, ale ne úplně velká (7´x4´) spirální galaxie s mnoha rameny, k jejichž slušnému rozlišení by byl evidentně potřeba trochu větší přístroj (nebo minimálně delší expozice). 
Shodou okolností Ch. Messier tuto galaxii poprvé pozoroval (stejně jako obě velké eliptické galaxie M86 a M84) 18. března 1781, tedy dnes  přesně před 232 lety.  Je zajímavé, že se od nás vzdaluje jednou z nejvyšších rychlostí (~ 2000 km/sec) z galaxií v kupě Panny.
Trojici menších (s průměrem max. ~ 4´) ale poměrně jasných
NGC galaxií na výřezu vpravo jsem vybral i proto, že se tak často (a zejména většími přístroji) samostatně nepředvádí, v okolí je prostě příliš velká konkurence. Já se zde opět nacházím u limitu možností, nicméně nějaké detaily lze i u těchto galaxií vypozorovat..

        

 

Výraznější detaily (prachové pásy) jsou patrné i u větší ze známé dvojice interagujících galaxií NGC 4435 a 4438 (nazývané Oči a deformované dávným setkáním s obří M87) nebo vpravo u protáhlé NGC 4402 (blízko M86):

      

 

Na závěr ještě bližší pohled na trio malých galaxií z pravého dolního rohu snímku, zahrnující spirální galaxiií s příčkou NGC 4440   (zblízka jistě krásnou a jen 1.8' x 1.6' velkou) a sousední menší  NGC 4436 a 4431. Díky tvaru a širokým ramenům (asi jako u M91) zde není NGC4440 jen rozmazaný flek a je to tedy asi můj zatím nejhezčí záběr takto malé galaxie. Snímek také demonstruje slušnou kresbu refraktoru APM v rohu záběru plnoformátové zrcadlovky.

         

 

------

Pokud chcete vidět podobné záběry galaxií Markarianova řetízku  (a další informace o něm) v poněkud  kvalitnějším provedení (celkem více než 13 hodin expozic chlazenou CCD kamerou přes 20 cm Newtona !), podívejte se na tuto stránku Miloše Hrocha. Mimochodem autor tam také ukazuje, že v poli lze identifikovat 17 kvazarů s rudými posuny od 0.2 do 3.5 a tedy vzdálených od 2 do 11.5 miliard světelných let. Docela mě překvapilo, když jsem pak téměř všechny  našel i na svém záběru. Jen na ukázku porovnání  pro kvazar SDSS J122634.11+131048.9, vzdálený téměř deset miliard světelných let: Samozřejmě oproti obrázku téměř stejného pole nahoře (viz detail NGC4402) jsou zde teď slabší objekty (a tedy i šum) dost zvýrazněny.
 

Vlevo je výřez z Milošova snímku s označeným kvazarem a vpravo zhruba stejný výřez z mého .. ten je sice pochopitelně utopený v šumu (a porovnání tedy ukazuje, k čemu jsou dobré chlazené kamery a delší expozice), ale identifikace kvazaru je myslím zřejmá.
Je fakt pozoruhodné, že fotony, které v noci zasáhly objektiv mého dalekohledu, byly v půlce své dlouhé cesty už v době, kdy teprve vznikala sluneční soustava a naše Země..
 

Protože zmíněné kvazary mají jasnost jen kolem 19mag, pro kontrolu jsem se podíval i na podobně slabé galaxie (takových na celkovém záběru musí být stovky). Přidám tedy další podobné porovnání, nyní zhruba ze střední části záběru. Nejjasnější (16.5mag) je zde protáhlá galaxie UGC07588 na levé straně a kolem 19mag mají třeba galaxie u nejjasnější (~10.5mag) hvězdy v pravé části.
 


Zdá se tedy, že i z Žehrovic relativně malý dalekohled s digitální zrcadlovkou vidí docela daleko, třeba až na 10 miliard světelných let vzdálené kvazary.
Z druhé strany je jasné, že pro hezkou detailní fotku jako u M.H. by byla nutná tak aspoň 10x delší expozice. Ještě pro srovnání, v mém Dobsonu lze očima teoreticky zahlédnout jen objekty asi tak 100x slabší než zde na fotce.

------

JK, 18.3.13
 

Zpět