Když se mi dostala ruky "plnoformátová" zrcadlovka Canon 5DII, navíc už upravená pro astrofotografii, musel jsem samozřejmě co nejrychleji vyzkoušet, jak můj refraktor s rovnačem vykreslí plochu 36x24mm senzoru.

První večer jsem stihnul jen několik zkušebních snímků, které ukázaly, že (na rozdíl od APS) hvězdy v rozích nejsou úplně v pořádku a je potřeba upravit vzdálenost senzoru od rovnače. Druhý den jsem se stavil v Supře a zase až po dalších dvou dnech jsem to mohl aspoň krátce vyzkoušet.

Stihl jsem ale  jen dva minutové záběry M27 s 10 mm distančním mezikroužkem, načež mraky opět zvítězily. Spíš jen pro formu jsem po chvíli udělal jeden záběr na dokonale zatažené nebe (~flat), minutový dark a projel to programem IRIS.
M27 je naštěstí poměrně jasný objekt a dvouminutová expozice ukázala (po doladění v PS) aspoň něco, viz následující výřez (mně se podobné malé objekty víc líbí v trochu širším poli, jako třeba tady).

Hlavním výsledkem ale je, že po prodloužení backfokusu o 10mm je vykreslení hvězd v celém poli už docela slušné..

Nakonec ještě pár slov k vinětaci., která na APS formátu byla zanedbatelná.
Můj refraktor s rovnačem by měl i FF slušně pokrýt a také ve skutečnosti to není úplně nejhorší. Ztmavení (o zhruba 1 EV, viz obrázek vpravo) se objevuje až v samotných rozích záběru a aplikace flatu jej na reálných záběrech noční oblohy uspokojivě zkoriguje. Podobně jako dříve jiní s týmž fotoaparátem jsem si také všiml tmavšího pásu podél dolního kraje snímků (zřejmě vliv malého zastínění senzoru hranou šachty); naštěstí je zde poměrně málo výrazný a flat jej opět eliminuje. Kalibrace se ale s tímto přístrojem musí dělat dost přesně (zvláště tedy ty flaty) a to se mi nepodaří vždy, třeba když flaty nenafotím hned. Někdy pak dokonce musím (po strečnutí snímku) odstranit v editoru i stopy prachu na senzoru ..

------

Zpět