Loni na podzim bylo počasí na nic a fotit noční oblohu prostě nešlo, takže z podzimních galaxií jsem zatím měl pouze jednu (NGC 7331), kterou jsem nafotil už v červenci a vlastně ještě M33 z jediného focení v prosinci.

Jinak s galaxiemi to nejsou na podzim takové žně jako na jaře. Ne, že by se žádné nenašly, řadu krásných galaxií obsahují relativně blízké kupy či skupiny v Peci, Eridanu nebo Sochaři, ale zrovna ty vycházejí u nás jen nízko nad obzor a ze dvora je bohužel fotit vůbec nemůžu. Snad časem, až se nějak zmobilizuju..

Trochu to kompenzují dva největší (vedle Mléčné dráhy) zástupci místní skupiny galaxií, Mlhovina v Andromedě M31 a M33 v Trojúhelníku. Pak zde najdeme ale už jen čtyři další zástupce z Messierova seznamu (M74, M77 a dvě z celkově 14 menších satelitních galaxií Mlhoviny v Andromedě, M32 a M110) a jen několik větších galaxií jako NGC7331 nebo NGC891..

Trochu dál (~250 MLY) se zde sice nachází i jedna z největších struktur galaxií, nadkupa (supercluster) Perseus-Ryby, taková placka tvořená desítkami kup galaxií, která na obloze zaujímá pás dlouhý ca. 40°. Jak uvidíte níže, na focení amatérskými prostředky je to ale už dost daleko..

------

První zářijový týden byl letos pro noční focení aspoň pár dní po sobě (od středy do soboty) konečně příznivý, navíc i bez dohledu Měsíce a tak jsem se to snažil co nejvíc využít. Měl jsem čas i trochu experimentovat s nastavením fotoaparátu (upravený Canon 5D2) nebo s parametry montáže a guideru pro co nejlepší pointování. Noci byly poměrně teplé (průměr kolem 14°C), pohodlné pro mě, ale horší pro šum na snímcích. Přístroje ale pak celou dobu pracovaly poměrně uspokojivě a tak jsem nakonec doplnil svou sbírku astromomentek o obrázky řady podzimních galaxií.
Tentokrát nebudu popisovat průběh (tří) jednotlivých nocí, ale jednotlivé snímky v pořadí, v jakém se galaxie postupně objevovaly nad špýcharem, ty zajímavější bohužel až k ránu..

------

Začínal jsem obvykle někde kolem Pegasu (viz už i NGC7479 před měsícem) a na řadu přišla i pěkná prstencová galaxie NGC 7217, tedy pěkná aspoň na obrázcích velkými přístroji.  Výsledek (zde v plném rozlišení) je pro mě ale spíš zklamáním, galaxie je dost malá, s nekontrastními detaily a moje vybavení plus expozice 90 minut (16x5) na její lepší prokreslení prostě nestačí.  Aspoň náhled přidám, ale celkově mám dojem, že tuhle galaxii svým relativně malým refraktorem už znovu fotit nemusím.

NGC7217 v Pegasu

------

Galaxii NGC 7331 s přilehlým Stephanovým kvintetem, populární kompaktní skupinkou pěti malých galaxií, jsem fotil už loni a teď jsem to tedy zopakoval i s 5D. Expozice podobná (21x5 minut), teplota teď o něco nižší, výsledek ale podobný.
Navíc by tentokrát na snímku mohla být zachycena i supernova SN 2013bu, objevená letos v dubnu K. Itagakim, která ovšem mezitím už bohužel dost vybledla (na ca. 18^m). Pro možnost identifikace se vpravo podívejte na výřez ze snímku T. Langhanse (z 1.září, tedy o 4 dny dříve, přes 16" LX-200) s označenou supernovou. S trochou fantazie se zdá, že i na mém záběru v daném místě něco je..

NGC7331 a Stephanův kvintet v Pegasu

------

Od předchozích už trochu dál ( ~2.5° za Algenibem, g Peg) naleznete zajímavou  galaxii "z boku" NGC 7814.   Je poměrně jasná a i když je bez jakýchkoliv patrných detailů, protíná ji v ostré  přímce vrstva prachového pásu a věřil jsem, že i záběr mým dalekohledem by mohl být zajímavý.
Použil jsem jen 40 minut expozic a výsledek je asi to, co jsem očekával. Navíc zde (jako u mnoha pěkných galaxií z boku, třeba NGC4565 nebo NGC5965) nechybí ani malá druhá galaxie z boku (zde IC5381) kolmo na první..

NGC7814 v Pegasu

------

Opustíme souhvězdí Pegase a konečně se dostáváme k objektu, který asi žádný astrofotograf ve své sbírce nemůže nemít, k Velké mlhovině v Andromedě , M31. Na obloze zabírá plochu asi 3x1° a je tak jasná, že ji vidím ze dvora jako protáhlý obláček i svýma mizernýma očima. Samozřejmě za pár miliard let bude vidět i z Žehrovic ještě mnohem lépe, než se tedy s naší Mléčnou dráhou nakonec srazí a společně (a nejspíš i s M33) vytvoří jedinou obří eliptickou galaxii.
Při focení M31 se projevila výhoda plnoformátové zrcadlovky - galaxie na mi senzor pohodlně celá vešla a nemusím tedy skládat mozaiku z více záběrů. Měl jsem také dojem, že expozice tak jasného objektu nemusí být nejdelší (u M51 stačilo tři čtvrtě hodiny) a tak jsem nafotil jen něco přes hodinu a použil 11x5 minut expozic a k tomu ještě 10 minut po minutě pro eventuelní prokreslení centrální části.
Jak vidíte, dopadlo to celkem slušně a záběr galaxie M31 s oběma satelity mi konečně do sbírky přibyl. Je zde už druhá verze zpracování snímku, s trochu zvýšenou saturací (aby tu byla i jedna barevnější galaxie).
 

M31 (+ satelitní M32 a M110)

M31 jsem ale ve skutečnosti ve své sbírce už docela dlouho měl, fotil jsem ji totiž už někdy v r. 2001 na kinofilm normálním 180mm teleobjektivem a na výsledek (jedna méně než 10ti minutová expozice na pantovém stolku, více zde) jsem byl tehdy docela hrdý. Jak ale ukazuje porovnání tehdejšího snímku s dnešním, doba už zas poněkud pokročila..

------

Když se posuneme ještě dál ve stejném směru, kousek za Alamakem (g And, m.j. pěkná barevně kontrastní dvojhvězda) dojdeme k další velké (~ 13x3') a populární galaxii z boku, NGC 891, na fotkách vypadá fakt hezky.
Přístroje pokračovaly v nezávadné činnosti a po třech hodinách focení jsem ke zpracování použil 32 pětiminutových expozic a výsledek tedy celkem ujde.
Na širším výřezu vidíme poblíž i další malou galaxie z boku (NGC898) a navíc je ve spodní části patrná poměrně bohatá skupinka galaxií. Jde o kupu galaxií označovanou jako Abell 347, která právě patří k významným členů již zmíněné a přes 250 MLY vzdálené nadkupy Perseue-Ryby.
Níž ještě najdete o něco detailnější pohled na samotnou galaxii a aspoň orientačně i na kupu Abell 347.

NGC891 + Abell 347

NGC891

Abell 347

------

Později v noci se mi na obloze postupně objevovaly i jižněji ležící objekty a mohla tak přijít na řadu i nádherná (kdysi mě skutečně nadchnul její první snímek Hubbleovým teleskopem) galaxie M74 v souhvězdí Ryb. Patří také (s M51, M101 a dalšími) mezi tzv. "grand design" galaxie s impozantními spirálními rameny. Na obloze M74 zaujímá plochu asi. 10x10', nicméně na fotografování menšími přístroji to až tak snadný objekt není, má totiž z Messierových galaxií možná nejmenší povrchovou jasnost.
Na výsledném záběru z 32x5' expozic je M74 aspoň k poznání i když je ještě dost utopená v šumu a byl docela problém z něj aspoň nějak vytáhnout barvy. Nejspíš se k ní ještě vrátím..
Tentokrát je ale i tato galaxie ozdobena (navíc ještě jasnou) supernovou SN 2013ej. Ta byla objevena 25.7. (viz identifikační snímek vpravo) a i po šesti týdnech svítí docela hezky. A to je vzdálená přes 30 milionů světelných let, zatímco všechny hvězdy na snímku (patřící do naší Galaxie) maximálně pár tisíc..
 

M74

------

Posledním přírůstkem do sbírky je další a na podzim už poslední messierovská galaxie, M77 ve Velrybě, ležící asi 20° pod M74. Je to mimořádně zajímavá, relativně blízká a velká Seyfertova galaxie typu 2 s aktivním jádrem (jako obě galaxie minulý měsíc, některá studia u ní ale ukazují ještě skryté vlastnosti typu 1).
Z druhé strany kvůli velkému dynamickému rozsahu se fotografuje asi ještě hůře než M74 - má sice jasnou, ale zase jen relativně malou centrální část s dost drobnými detaily a už podstatně slabší oblast málo kontrastních vnějších ramen. Aspoň se ale nachází v poměrně zabydlené části oblohy a poblíž tedy sídlí i několik dalších docela fotogenických a ne úplně pidi galaxií.
Při focení M77 (poslední večer) nastal ale nepříjemný problém. Začít jsem mohl až v půl třetí, ale vypadalo, že tak dvě a půl hodiny by šlo ještě udělat, noci už jsou přeci jen delší. Zhruba po půlhodině bylo všechno v pořádku a šel jsem si na chvíli lehnout.  Pak v pět jsem zjistil, že někdy před čtvrtou přešla přes Žehrovice menší oblačnost. Hvězdy sice nebyly vidět jen na jednom záběru, nicméně guider přitom přestal pracovat a víc než hodina expozic byla v háji.
Takže nakonec zbyla také právě jen hodina (12x5') dat a i když jsem s tím dělal, co šlo, moc spokojený jsem napřed nebyl.
Pak jsem ale na webu zjistil, že (skoro) všechny lepší fotky M77 byly pořízeny většími přístroji a že tedy i přes krátkou expozici to vlastně až tak strašně nedopadlo. Vedle širšího pole (kde sever je zhruba vpravo) společně s galaxií z boku NGC 1055 a pěknou galaxií s příčkou NGC 1073 si tak snad mohu dovolit ukázat i o něco detailnější pohled na M77.
 

M77 (+ NGC1055)

------------

Zpět