Svůj "fotografický" dalekohled APM 107/700 s montáží mám už pár měsíců, nicméně po počátečních ne zrovna úspěšných pokusech o focení mě s ním začalo spíš bavit příjemné vizuální pozorování nejrůznějších objektů.
Nemohu sice (na rozdíl od mnoha jiných) tvrdit, že by malý refraktor poskytoval oproti Dobsonu (díky menšímu ovlivnění seingem) třeba aspoň na planetách nějak výrazně lepší zážitek (pro slabší objekty je výhoda velkého průměru zrcadla naprosto jasná), ovšem i línější pozorovatel v okuláru za pár vteřin vidí (nebo také nevidí) požadovaný objekt a ten tam navíc libovolnou dobu zůstane.
Pozorování jsem si ale už docela užil a tak jsem si nakonec řekl, že bych s tím měl přeci jen začít taky fotografovat, konec konců proto jsem si kvalitní refraktor (a mírnou nadsázkou jako FSQ-106 pro (ne ale úplně) chudé pořídil. Majitelé zmíněného fotografického kvadrupletu by asi něco zamručeli, nicméně ani u APM s příslušným rovnačem (TSFlat 2.5") by s kvalitou zobrazení neměly být zásadnější problémy.

K prvnímu zkušebnímu focení jsem se dostal až minulou sobotu, mimochodem ve stejné době, kdy si řada českých astronomů amatérů užívala noční oblohu na letošní MHV. Počasí spolupracovalo: obloha bez mráčku, v noci napřed 15° a k ránu 10° C, viditelnost dobrá a seing .. no vlastně nevím (na MHV prý nic moc).
Ještě odpoledne jsem na dvorek vytáhl stativ s montáží a postupně jsem na ni umístil hlavní dalekohled i pointovací SW 70/500 a celé to vyvážil. Když začala být vidět Polárka, doladil jsem přes polární hledáček nastavení montáže a nafotil jsem sérii flatů. Tentokrát jsem použil Canon 50D; pro astrofotografii mám sice upravený Canon 40D, chtěl jsem ale vidět obraz v co nejvyšším rozlišení pro posouzení práce rovnače pole a přesnosti pointování. Zaostřoval jsem přes live-view bez dalších pomůcek a docela to fungovalo. Nepoužil jsem žádné filtry.

------

Když začala být jakžtakž tma, montáž HEQ-5 se sama zorientovala na obloze (přes 3 star alignment) a pak už najížděla uspokojivě (cíl vždy blízko středu pole širokoúhlého okuláru) a mohl jsem začít zkoušet pointování. Poměrně dlouho jsem si hrál s nastaveními (agresivita v LVI a rychlost pointování v HEQ-5), nakonec to ale vypadalo slušně (dodatečně jsem ale zjistil, že zdaleka ne dokonale, viz níže) a vydrželo tak celou noc.

Prvním objektem byla NGC 4565 v Com, nejhezčí galaxie z boku, jakou jsem na obloze zatím viděl.
A tohle je tedy také moje první skutečná astrofotografie:

Jako další přišla na řadu jedna z nejznámějších planetárních mlhovin, M57. Ta byla v té době (po jedné po půlnoci) na východní části mojí oblohy, ve směru na Prahu a na snímcích se výrazněji projevilo světelné znečištění (oranžový závoj), takže nějaký filtr typu CLS by zde asi dost pomohl. Jak ale ukazuje následující výřez, software to ještě poměrně uspokojivě zachránil. Více červené barvy do vnější části mlhoviny by mělo příště přinést užití modifikované 40D, se zvýšenou citlivostí na čáře Ha.

Pro poslední pokus jsem vybral další velmi známý objekt, velkou spirální galaxii M101 v UMa. K té jsem se ovšem dostal až někdy ve tři ráno a udělal jsem jen šest záběrů - jak ukazují jednotlivé snímky, noc už prostě končila:

Nejprve celé pole (~ 1.8 x 1.2 stupně) kolem M101, kde je patrná i řada okolních menších galaxií:

A úplně nakonec ještě trochu zvětšený výřez; kvalita bohužel odpovídá podmínkám při focení.

------

To už začínalo být docela světlo, ptáci řvali a já mohl balit. Nejdřív jsem sundal foťák, strčil ho pod deku a nechal ho dělat sérii 6-ti minutových dark expozic. Když jsem měl uklizeno, ještě jsem počkal, až foťák docvaká a před pátou jsem už mohl zalézt do postele.

Samotné focení je ovšem jen první část celé procedury, můžou za to hlavně senzory - nejen, že každý jejich pixel nemá úplně stejnou odezvu (což upraví vhodná kalibrace), ale hlavně si při potřebné vysoké citlivosti a dané teplotě prostě šumí (chlazené astro-kamery jsou na tom proto o dost lépe). Když se ale složí větší počet snímků do jednoho, výsledný šum se přiměřeně sníží.
Na kalibraci a skládání snímků existují specializované programy, já jsem vyzkoušel free program Ch. Builla nazvaný IRIS. Napoprvé jsem prostě postupoval podle přiloženého návodu a výsledné složeniny jsem pak ještě doladil ve photoshopu. Jak jste mohli viděl, něco z toho skutečně vylezlo i když v práci s programem mám určitě ještě značné rezervy. Později jsem zkusil i program DSS (DeepSkyStacker), který je pro uživatele po všech stránkách pohodlnější i snazší - jen se mu označí snímky (light, dark, flat, offset) a on celou potřebnou proceduru provede automaticky (u IRIS je i dost ruční práce). Mně se sice napoprvé zdálo, že výsledky s IRIS byly o něco kvalitnější, nicméně to asi závisí na možných nastaveních parametrů u obou programů a to jsem zatím příliš nestudoval.

Pokračování zatím zkušebního focení (o měsíc později a s modifikovanou 40D) najdete zde , m.j. s další hezkou planetární mlhovinou.

Závěr
- co jsem z toho všeho vlastně zjistil o svém astrofoto-vybavení :
Co se týká samotného dalekohledu a rovnače pole, tak k těm zatím žádné výhrady nemám - hvězdy v celém poli (připomínám, že na APS formátu a soustava by měla vykreslit i FF) mi připadají prakticky stejné. Zdá se také, že vzdálenost mezi rovnačem a senzorem je s 10mm extenzí už docela v pořádku.
Na obrázcích jsem nezaznamenal rotaci pole a nastavení polární osy montáže pomocí zabudovaného hledáčku je tedy zdá se vyhovující.
Viditelně horší je to s pointováním. Zatím nevím proč, ale tak u půlky záběrů byly hvězdy (stejně na celé ploše) mírně šišaté a to i v rámci téže série snímků, kdy všechno spojitě běželo a odchylky na autoguideru vypadaly celou dobu podobně (tedy když jsem se zrovna podíval); ten za to tedy asi nemůže. Jak už jsem ale uvedl, zatím se mi nejvíc nelíbí (t.j. přímo mě štve) uchycení a nastavování pointovacího dalekohledu, takže na tom se pokusím zapracovat nejdřív a pak zase uvidím.
Později: Detailnější prohlídka všech snímků ukázala, že hvězdy jsou protažené ve směru RA.
To ovšem naznačuje, že uchycení pointeru je možná v pořádku a guider třeba nestačil kompenzovat periodickou (nebo spíše nějakou rychlou neperiodickou) chybu montáže.
Uchycení pointeru jsem ovšem stejně předělal a alespoň vycentrování vhodné hvězdy na senzor LVI je už v pohodě, navíc i v dost širokém poli.
Ještě později: Další noc se ukázalo, že s hvězdou 6.5^m můj LVI SmartGuider problém žádný nemá a pracuje velmi uspokojivě. S hvězdou ~8^m se sice také chytal, ale už tak půlku záběrů neupointoval úplně dobře. Nakonec jsem zjistil, že to vlastně není překvapivé, protože výrobce uvádí 8^m jako limitní hodnotu pro 80mm pointer (můj je 70mm). Prodloužení integračního času guideru (nastavuje se automaticky při kalibraci, maximum je 2s) v kombinaci s rychlými neperiodickými změnami chodu montáže pak mohou být skutečně problematické. Je tedy jasné, že takto slabým hvězdám bych se měl snažit vyhýbat. Bohužel třeba kolem řady zajímavých galaxií je o jasnější hvězdy poměrně nouze a kvůli možné rotaci pole (při ne úplně přesném nastavení polární osy) není nejlepší použít hvězdu příliš vzdálenou od fotografovaného objektu. To ještě také prověřím.

------

Dodatek:
Díval jsem se na web, jak by vlastně správně měly (dobré amatérské) snímky takových objektů vypadat a aby jste si také užili, přidám sem alespoň krásnou fotografii galaxie NGC4565 od T. Grossmanna (data, přes 7" TMB Apo f/7) a D. Hagera (zpracování), uveřejněnou jako Astronomy Picture of the Day 4.3.2010. Na mém prvním snímku sice najdu i ty menší galaxie, ale dám vědět, až to dokáži nějak takhle.

A jak jsem kdysi slíbil mohu po dalších čtyřech letech astrofocení (v květnu 2016) ukázat už trochu slušnější snímek NGC4565 z astrodvorku:

------